• Přiznám se bez mučení, že nejsem žádný zemědělec, sedlák ani člověk z vesnice a asi i proto dožínkové slavnosti zatím zůstávaly za horizontem mého zájmu. Poděkovat bohům za úrodu jsem tak nějak nepovažoval za nezbytné, mnohem víc mi k srdci přilnuly jarní svátky oslavující sílu a nový život i ty podzimní dušičkové, ve kterých mohu… Celý článek


  • Koupadla 2017 | Rodná víraKupadla 2017 se konala na starém známem místě. Není sice ještě staré známé, ale můžeme s klidným srdcem říci, že je staré A známé. Staré slovanské hradiště Staré zámky totiž rozhodně staré je. A známé je pro Rodnou víru taky, protože se zde již dvoje kupadelné svátky konaly – 2007 a 2016. Tentokrát to podle fejsbukové události vypadalo, že se snad octneme na masových oslavách v Rusku a že si žrec bude muset vzít megafon – s příhlédnutím ke stovku přesahujícímu počtu přihlášených. To bylo pravděpodobně způsobeno i tím, že jsem z celé brněnské pohanské scény neměl zprávy, že by se v Brně či okolí konala nějaká jiná oslava slunovratu. Nakonec se pochopitelně potvrdilo pravidlo, že počet účastníků na FB je nutno vydělit (minimálně) deseti, a sešlo se nás ne víc než sedm (ale ani méně). Což bylo možná způsobeno tím, že se přece jen někde něco konalo… třeba Žiarislav. Na poměrně malé intimní obřadiště jsme se tedy vešli. Stejně jako loni nebylo široko daleko žádné dřevo, takže značná část příprav sestávala z tahání větví a větviček k ohništi. Další část odpoledne strávili Vítoslav s Ladislavem hledáním a proklesťováním stezky dolů k nádrži, kde jsme se chtěli koupat. Zaznívaly totiž hlasy, že téměř dláždéná cesta, kterou jsme se loni vraceli, již zanikla a není k nalezení. To byla částečné pravda, nicméně podařilo se ji najít a zprůchodnit. Jen nevím, kam se podělo zmíněné dláždění – hledání probíhalo spíš ve stylu „Vezmeme klacek, tady to pořádně prosekáme a nějak to pak projdeme…“ a „Ostatním o kopřivách ani slovo, průchozí to je, tak co…“


  • Letos jsem oslavil letní slunovrat, neboli Koupadla, poněkud netradičně coby host Velesova lidu. O tom, jaké to bylo, bych se s vámi chtěl podělit v následujících řádcích. O Velesově lidu vím asi 10 let, kdy jsem objevil stránky slovane.cz. Na jejich aktivity jsem vždy hleděl se sympatiemi, ale přísné LH pojetí s vyjmenovanými věcmi, kterých… Celý článek


  • Blíží se letní slunovrat, venku se šplhají teploty do nesnesitelných výšin, proto je nejvyšší čas přidat sem ohlédnutí za slunovratem zimním a trochu se zchladit :) Ptáte se čím byl Kračún roku dvoutisícího šestnáctého výjimečný? Pokud ne, nemusíte vůbec číst dál, děkuji a na viděnou. Pokud si ovšem právě tuto otázku pokládáte, jste na správném… Celý článek


  • Lidový zvyk vynášení Smrti, Smrtholky, Morany se na mnoha místech koná každý rok. Je to jeden z mála obyčejů, které, jak se zdá, po několikaletém úpadku zase získávají na popularitě. My jsme letos vynesli zimu z Mokošína. Vybrali jsme si pro to neděli nejblíže po jarní rovnodennosti. Shodou okolností jsme tentokrát Moranu nevyráběli v lesíku… Celý článek


  • Letošní ročník Velesova svátku se konal za poměrně chladného počasí (někteří členové Rodné víry však pamatují i daleko mrazivější ročníky). Navzdory tomu se nás sešlo na tento svátek nadprůměrně hodně. Děly se věci, které by si zasloužily vlastní článek, report ale raději dopředu slibovat nebudeme. Prozatím přinášíme alespoň fotografie. “ order_by=“imagedate“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“1500″]


  • Mokošina slavnost 2016K uctění bohyně Mokoše a předků a rozloučení se s plodnou částí roku se nás sešlo opět hodně. Mokošina slavnost patří mezi ty slavnosti pořádané Rodnou vírou, na něž se sjede jak více našich členů, tak návštěvníků. Letos tomu nebylo jinak. V průběhu odpoledne a podvečera se na pahorku u Mokošína začali objevovat i ti, se kterými jsme se neviděli od jara, od minulého roku či ještě déle. V Přelouči jsme se potkali s Lutoborem, který zoufale hledal obchod, v němž by doplnil zásoby piva na večer, a později s Vítoslavem. V této skromné sestavě jsme v Mokošíně nezůstali dlouho. Místo u hodovního ohniště se postupně zaplnilo téměř všemi členy Rodné víry, přáteli a známými, mezi nimiž nechyběli ani lidé z Pohanského kruhu, a také nově příchozími. Někteří z nich neměli problém se do různorodého kolektivu zařadit, jiným jsme se to snažili co nejvíce ulehčit. Během odpoledne se nasbíralo dřevo na oheň, připravily se louče, vařila se obilná kaše a ochutnávalo se, co kdo donesl a nabídl. Zaujala mě například na místě Jeduchou a Rostislavem připravená ukrajinská pomazánka. My jsme i se Mstislavem a naším synem absolvovali soukromý rodinný obřad a poté se snažili prohodit alespoň pár slov se všemi příchozími.


  • Oslava letního slunovratu nás opět po letech zavedla na Jižní Moravu, na hradiště Staré zámky v Brně – Líšni, na místo, kde se již letní slunovrat slavil v roce 2011. Obřadní místo, palouk na kraji lesa s ohništěm, je zřejmě oblíbeným cílem různých táborníků, o čemž svědčily odpadky a nedostatek dřeva, které bylo v nejbližším okolí vysbíráno opravdu svědomitě. Velkou část pozdního odpoledne jsme tak strávili taháním suchých větví a čištěním ohniště. Obřad započal se západem slunce, rozděláváním ohně pomocí křesadla a pazourku, doprovázeným zvuky brumle a bubnu. Po zapálení ohňů žrec Vítoslav připil bohům, předkům a nechal kolovat okřín s medovinou, zatímco rozdělovat obětní koláč. Následovaly přípitky, na věci vážné i méně vážné, na bohy, předky, přírodu a zemi.


  • Kračun jsme v tomto roce, jakožto hradecká družina Rodné víry, tradičně slavili v blízkosti slepého ramene řeky Orlice nedaleko za Hradcem. Letošek byl pro nás však o něco neobyčejnější než ty předchozí. Neb kromě očekávání na nový zrod boha Dažboga, jsme k našemu obřadišti měli přijmout vzácné hosty. Nejen z naší Rodné víry, ale i… Celý článek