Lidový zvyk vynášení Smrti, Smrtholky, Morany se na mnoha místech koná každý rok. Je to jeden z mála obyčejů, které, jak se zdá, po několikaletém úpadku zase získávají na popularitě. My jsme letos vynesli zimu z Mokošína. Vybrali jsme si pro to neděli nejblíže po jarní rovnodennosti.
Shodou okolností jsme tentokrát Moranu nevyráběli v lesíku nad vsí, ale přímo u obecního úřadu. Nutno podotknout, že to dává větší smysl než to, jak jsme to dělali v letech minulých. Obřadu se s námi účastnilo i několik obyvatel Mokošína včetně paní starostky.
Vítoslav celou věc zahájil pár slovy, Morany se ujala jedna z přítomných slečen a za zpěvu příhodných písní jsme se v průvodu vydali k Mokošinu idolu. Morana byla postavena do ohniště a čekal ji nevyhnutelný osud (tedy ten, v jaký všichni doufali). Vítoslav pronesl před jejím zapálením krátkou řeč, poté už všichni napjatě čekali, jak se Smrti bude v žáru líbit. Trvalo jí dlouho, než chytla. Z tohoto světa se jí očividně vůbec nechtělo.
Jakmile byl osud Morany jasný, zazněly další písně a paní starostce bylo předáno líto. Průvod se s novým létem následně vydal zpět do vsi.
