K uctění bohyně Mokoše a předků a rozloučení se s plodnou částí roku se nás sešlo opět hodně. Mokošina slavnost patří mezi ty slavnosti pořádané Rodnou vírou, na něž se sjede jak více našich členů, tak návštěvníků. Letos tomu nebylo jinak. V průběhu odpoledne a podvečera se na pahorku u Mokošína začali objevovat i ti, se kterými jsme se neviděli od jara, od minulého roku či ještě déle. V Přelouči jsme se potkali s Lutoborem, který zoufale hledal obchod, v němž by doplnil zásoby piva na večer, a později s Vítoslavem. V této skromné sestavě jsme v Mokošíně nezůstali dlouho. Místo u hodovního ohniště se postupně zaplnilo téměř všemi členy Rodné víry, přáteli a známými, mezi nimiž nechyběli ani lidé z Pohanského kruhu, a také nově příchozími. Někteří z nich neměli problém se do různorodého kolektivu zařadit, jiným jsme se to snažili co nejvíce ulehčit. Během odpoledne se nasbíralo dřevo na oheň, připravily se louče, vařila se obilná kaše a ochutnávalo se, co kdo donesl a nabídl. Zaujala mě například na místě Jeduchou a Rostislavem připravená ukrajinská pomazánka. My jsme i se Mstislavem a naším synem absolvovali soukromý rodinný obřad a poté se snažili prohodit alespoň pár slov se všemi příchozími.