Dnes slavíme hodně svátků, skoro každý z významných bohů má nějaký vlastní. Na konci léta či snad začátkem podzimu velebíme Mokoš, v zimě zase Velese, Peruna oslavujeme v čase letních bouří a třeba Dažboh má svátky hned dva.
Je ale jedna bohyně, kterou neoslavujeme, jen ji symbolicky vynášíme, když končí její vláda. Snad tak činíme, protože se nám nedochovala žádná zmínka o tom, že by figurovala v jiné oslavě. Snad z obavy či přímo strachu, snad z přesvědčení, že nám nemůže přinést nic dobrého. Snad proto, že dnešní společnost, jejíž jsme součástí, vytěsňuje smrt až na samotný okraj vnímání a možná ještě dál.
Ano, jak již správně soudíte, jedná se o Morenu, bohyni zimy, bohyni smrti. Bohyni, bez které bychom nepochopili konečnost, a proto ani míru našeho chování. Bez toho bychom nemohli posuzovat ani naše vlastní skutky. Bohyni, která nám poskytuje zpětnou vazbu, jak se dnes říká.
A proto před pár lety vznikla slavnost, která má Moreně tuto neúmyslnou křivdu vynahradit a oslavit i její svátek, její příchod.
A zde nastal první zádrhel. Kdy vlastně Zima přichází, kdy přebírá vládu nad krajinou a světem celkově? Astronomové tvrdí, že se zimním slunovratem, meteorologové mají názor, že se začátkem prosince. Objevují se i na názory, že se tak děje na Martina či snad Kateřinu.
Třeba je to ale tak, že nejde dopředu říct jasný termín. Zima prostě přijde, kdy sama uzná za vhodné, a chceme-li jí připravit důstojnou oslavu, je třeba to respektovat. Konec konců, je to bohyně a kdo jsme my, abychom jí odporovali.
Na druhou stranu žijeme dnes v nějakém rytmu, ovlivněni naší kulturou, celou naší společností. To je důvod, proč slavíme svátky o víkendu, jindy bychom prostě nebyli schopni se na oslavu sejít. A tak termín oslavy připadl na víkend v tom týdnu, kdy se Zima v daný rok přihlásí.
Nu a letos v první sobotu po půlce listopadu jsme se mohli probudit a koukat na tu nádheru. Pravda, letos si Zima lehce zašprýmovala a nedala moc prostoru na přípravu. Na rozdíl od let předchozích se nás mělo sejít víc. Domluvili jsme se v kruhu rodinných souvěrců, rodnověrců a dalších, kteří sdílí naše pohledy na víru v bohy.
Někdo takhle narychlo mohl, někdo ne, každopádně se nás následující den, v neděli, na úpatí hory Vysoké v Novohradských horách sešel docela slušný hlouček. A právě na tuhle horu, na místo, které se samo nabídlo jako obřadiště, jsme vyrazili. Protože jsme pár set metrů vystoupali, Zima se nám ve své kráse přihlašovala stále víc a víc. Ostatně zde víc promluví fotky, za něž děkuji zejména Veleslavě, tak se můžete sami pokochat.
A jak proběhl obřad samotný? Nečekejte žádné složitosti. Rozdělali jsme obřadní oheň. Kdo měl, přinesl sebou líto, větvičku, dar který uchovával od jarní slavnosti, kde jsme se s Morenou letos loučili. Líto jsme použili jako nejvhodnější obětinu a tím jsme uzavřeli kruh a zároveň s úctou Moreně ukázali, že jsme na ní po zbytek roku nezapomněli.
Každý zvlášť Moreně připil či dále obětoval, jak uznal za vhodné. K pobavení čtenářova nutno podotknout, že jsem si opět potvrdil, že se nemám snažit o složité projevy, protože jsem se v té své řeči parádně zamotal. :-)
Tyto přípitky a vážnější část oslav sama od sebe přešla v závěrečnou koulovačku, která Moreně ukázala, že naše radost ze zimy není falešná či strojená.
Myslím, že se letošní vítání Moreny vydařilo. Ač se rozhodla nás vyzkoušet a přišla rychle a náhle, ukazujíc nám, že v proudu času jsme jen malinkatí páni. Možná se nám občas povede vyhnout se kameni, ale jestli plujeme vodou klidnou nebo divokými a bouřlivými peřejemi, neovlivníme. A nemá smysl žádat, aby tomu tak nebylo. Ten užitek je pro nás jinde. Jde o to abychom si to uměli uvědomit a připustit. A má-li někdo obavy, netrap se jimi, nezatracuj je, ale vynalož sílu, prostředky a čas na přípravu před následky. A jestli to dopadne tak, že plodů svých snah neužiješ, stejně nelituj práce, kterou tě to stálo. Zbytečné to nebylo, to jen mnohem větší síly než my rozhodly, kudy se vydáme.
A za upozornění na tyto skutečnosti též děkuji Moreně, mladé a krásné bohyni.
Sláva Moreně!
Rostislav
Fotky: Veleslava, Mstislav, Rosťa, Katka