26.07.2021

Perunův den 2021

0

V sobotu 17.7.2021 proběhl obřad Rodné víry na oslavu Perunova dne, kterého jsem měl tu čest se zúčastnit.

Odpoledne kolem třetí hodiny jsme se sešli na místě setkání v téměř celkovém složení. Následoval přesun na místo obřadu. Po dosažení cílové destinace proběhlo seznamování a první úlitby bohům a duchům místa. Samotný rituál probíhal poměrně formálně a přípitky se nesly v duchu proseb za nedávné katastrofy způsobené nezkrotnými přírodními živly. Následoval hodokvas a přátelské oslavy u ohně, doprovázené mistrem harmonikářem, které se nesly až do rána.

Ráno se ještě několik odvážlivců vydalo osvěžit do nedaleké Říčky a za průběžného loučení se místo obřadu uklízelo.

Jedinou nepříjemností byl budíček majitele vedlejšího pole, který by se mohl dovzdělat, kde je ještě jeho pozemek a kde hranice CHKO.

Tímto bych rád poděkoval členům Rodné víry za úžasný obřad a nové zkušenosti v praktikování pohanských rituálů.

Zdeňa


Když to na Slovensko nejde, uspořádáme si to sami

Jak jsme si zvykli opět jezdit na Slovensko oslavovat Perunův den (i loni to šlo), museli jsme si letos zase pěkně odvyknout. Nu, co se dalo dělat… Když Ladislav navrhl, že oslavu uspořádá v Brně, neváhali jsme ho podpořit. Taková iniciativa zaslouží jak fotky, tak krátkou reportáž, nicméně mám pocit, že v posledních letech vypadají články z našich akcí pořád stejně, takže to letos vezmu trochu jinak.

Kam vylézt k poctě Perunovi? Na dub!

Na Slovensku vždycky lezeme do kopce (je to tedy takové pohodové stoupání, ale s nákladem na zádech se i Velestúr zdá být velehorou). Letos jsme podnikli výstup trochu jiného charakteru. Jelikož jsme nedávno přidali do řad nadšených stromolezců, k čemuž nás dovedl jeden z členů naší malé výpravy, měli jsme o strávení sobotního dopoledne poměrně jasnou představu. Za pomoci moderních udělátek jsme tedy tzv. jojo metodou vylezli na dva vzrostlé duby.

Špatně objednané počasí?

Když jsme dorazili na místo oslavy, překvapilo nás množství lidí. Ladislavovo charisma evidentně láká davy. :) Pro nás to byl pohled nezvyklý, ale zato velmi potěšující (uspořádat to ve středních Čechách, sejde se nás tak šest a budeme rádi). Jediné, co trochu kazilo celou atmosféru, bylo vedro. Těžko říct, co je lepší/horší, zda takové počasí, nebo několikahodinový slejvák, který jsme zažili loni na Slovensku. Tak či onak, pár symbolických kapek spadlo až druhý den okolo poledne, kdy jsem už mířili z místa pryč.

Ztrácely se šípy

Proběhla si skromná verze slovenské Velesiády, při níž připadlo na jedno vystřelení z luku přibližně 20 minut hledání šípu. I přes zapojení mnoha hledačů jsme museli prohlásit šest z osmi šípů za ztracených. Inu, za blbost se platí a příště už střílení našimi šípy za takových podmínek nepřipustíme. :) Disciplíny ve skoku do dálky a hodu kamenem už se však obešly bez dalších ztrát.

Zpívalo se, tančilo se, hodovalo se

A co jinak? Obřad proběhl v našem obvyklém duchu a následný hodokvas též. Připili jsme Perunovi, připili jsme předkům, připili jsme i přátelům a souvěrcům na Slovensku, kde jistojistě ve stejnou dobu probíhala oslava minimálně na Velestúru. Nezapomněli jsme ani připít na památku Vlkanovi, o jehož náhlém odchodu na druhý břeh jsme se dozvěděli jen chvíli před obřadem, a také na sílu našim společným přátelům, které tato tragická událost přirozeně zasáhla.

Jak večer utíkal, pomalu ubývalo účastníků, ne všichni plánovali zůstat přes noc. A zatímco dospělí už jen tak líně posedávali, letošní nejmladší účastnice vydržela tancovat až do půlnoci a o písničky, na které se se mnou točila dokola, škemrala ty hudebně zdatnější jedince až do chvíle, kdy úplně neodpadla. :)

Kam vylézt další den? Na jasan!

Jediné, na co jsme si mohli stěžovat, byl Chotěbud, který opakovaně zmařil naši snahu se jít po celém dni vykoupat dolů do přehrady (sami jsme nevěděli, kam přesně vyrazit). Nakonec to vymyslel tak, že se koupat půjde ráno, a to v hodinu, o níž jsme věděli, že ji po dvou nocích venku, určitě zaspíme. Příště už se ale odbýt nenecháme.

Nebyl to však Chotěbud, kdo nás ráno vzbudil. Majitel pole, které začíná až o pár desítek metrů dál, si na nás přijel vylít zlost (ne poprvé) za to, že tu často někdo dělá bordel. Měl však celkem smůlu, protože jsme to pokaždé my, kdo na místě uklízí i ten nepořádek, který tam zanechali jiní.

Naše malá výprava zůstala na místě poslední a panující vedro nás místo pochodu k autu nutilo sedět ve stínu. Stihli jsme si ale alespoň vybrat další strom, na který vylezeme. Tentokrát padla volba na jasan, z něhož jsme shlíželi dolů na ostatní z pěkné výšky 19 metrů. Projeli jsme i kus Jihomoravského kraje a na závěr se vydali i na jednu dlouho odkládanou návštěvu. Celkově to byla rozhodně vydařená náhrada za Perunův den na Slovensku a celkově opravdu povedený prodloužený víkend.

Veleslava

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.