Někdy se uvádí, že jazyčníci našeho společenství měli své předchůdce v národním obrození. Abychom tuto nepřesnou informaci uvedli na pravou míru, citujeme z životopisné knihy Evy Hoffmannové Karel Slavoj Amerling, kterou vydalo pražské nakladatelství Melantrich roku 1982 (I. vydání, 285 stran, obrazová příloha, 66. svazek knižnice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti).
„Třetím Amerlingovým pokusem o vybudování českého spolku je takzvané sdružení Vykoupenců. Spadá do doby kolem roku 1839. V tomto případě šlo o organizaci náboženskou, tajnou, nazývanou jednou Sbor stavitelů, jindy Slávští bratři, Uvědomělí vlastenci, Čeští vzbouřenci, Sbor vzdělanosti, ctnosti a života, nebo též Věrníci. Ideovou náplní tohoto tajného sdružení bylo internacionální slovanské náboženství, vycházející z křesťanských zásad a hlavních myšlenek církve českobratrské, avšak přizpůsobené požadavkům osvobozovacího boje porobených národů v hranicích rakouské velkoříše. Amerling jmenoval členy svého bratrstva bratry v Bohu, či Stálci ve vůli Boží, nebo jednoduše Slávy.“
„První podmínkou členství v Amerlingově spolku byla mlčenlivost. Proto dokladů o existenci a práci tohoto sdružení máme tak málo a dozvídáme se o něm jenom z útržkovitých zpráv a z korespondence. Víme však bezpečně, že Sbor slávských bratří měl v roce 1840 tři starší bratry, devět zasvěcených bratrů a jedenáct členů s vědeckými hodnostmi. Do tajného spolku vstoupila většina pražských vlastenců: Tyl, Pospíšil, oba Šafaříkové, Staněk, Kampelík a další. Každý z členů dostal staročeské nebo jiné slovanské jméno a ve smyslu zákoníku Sboru musel dodržovat přísná pravidla: tělesně pracovat, vzdělávat tělo i ducha, rozšiřovat slávu Slovanů a pěstovat bratrství mezi všemi národy světa. Shromáždění se měla konat v chrámu slávských bratří, který se nazýval Slavín. Navzájem se členové pozdravovali hornickým Zdař bůh!, neboť se považovali za horníky na tradiční půdě národní.
Na shromáždění Vykoupenců, jež se konalo 1. ledna 1840, řekl Amerling mimo jiné: Je-li naše věc věcí života, nic ji nepotlačí. Je-li věcí smrti, žádná prozřetelnost ji neuchrání. A také neuchránila. Brzy nato začalo vyšetřování podezřelých osob, které se vládě svými názory zdály příliš radikální, a nadějný slovanský spolek Amerlingův, ve stejné tichosti jako se zrodil, ukončuje svou činnost.“ (str. 24-5)
Bratrstvo věrníků bylo tedy křesťanské, avšak do jisté míry předznamenalo pohanskou obrodu dvacátého století. Náboženskou tradici nepojímalo universalisticky, nýbrž ethnicky. A ve stvoření Slavoj nahradil výsadní místo člověka přírodou: „Amerling nabádá ke čtení svaté biblí, ale ne knihy, nýbrž bible velebné přírody, která se kolem nás rozkládá nekonečnou klenbou oblohy zářící hvězdnými světy a stálicemi.“ (str. 152)
Hoffmanová neodkazuje přímo k archivním pramenům, zato podává bohatý seznam literatury, z něhož vypisujeme pro případ, kdyby chtěl někdo k této zapadlé historii načříti dalších podrobností.
Lešehrad, Emanuel: Tajné společnosti v Čechách od nejstarších časů do dnešní doby, díl IX, str. 53
Chotěbud