Na devátý ročník oslav Jarovíta příznivci slovanské tradice a duchovna čekali netrpělivě. Rod Jarovíta, který zajišťuje průběh oslav připravoval, uchystal totiž některé změny, mající za cíl zkvalitnit a propracovat slavnosti. Podle ohlasů lze soudit, že se dobře podařilo nové prvky zakomponovat do mnohaletou tradicí ustáleného základu slavností.
I tentokrát stejně jako každý rok akce začala pochodem v jehož čele byl nesen Jarovítův praporec. Poutníci po jedné hodině svižného pochodu v pořádku a v dobré náladě došli na hradiště v Dolních Břežanech, kde jsou přivítáni zástupcem rodu Jarovíta. Ačkoliv předpovědi i zamračená obloha věstily lijáky a bouřky, bohové se nad námi slitovali a kromě drobného deštíku dali nám pro celý průběh oslav dobré počasí. První novinkou, která následovala bezprostředně po příchodu na hradiště, byl rituální souboj mezi požitkářským zimním démonem, vysávajícím několik měsíců životadárnou energii z lidí , zvířat, půdy i stromů, proti kterému se postavil sám Jarovít. Obtloustlý démon s koženou maskou nejprve zuřivě Jarovíta s maskou dřevěnou a ozdobenou pery zasypal ranami, ale když snad všichni přítomní halasně boha síly povzbudili, byl znavený démon Jarovítem zabit.
Samotný obřad byl zahájen svolavatelem, který tloukl do štítu aby přivolal všechny, kteří chtějí uctít Jarovíta a síly, které představuje. Účastníci následujíce svolavatele, rozestoupili se okolo posvátného kruhu, v jehož středu stál velký idol Jarovíta, na kterém byl zavěšen posvátný štít i jeho praporec. Po provedení zápalné oběti, každý jeden z účastníků obřadu připil a vzdal úctu Jarovítovi pronesením jednotné formule. Jarovít vyzván a usmířen obětinou k dobré věštbě, vedl nakonec mou ruku při metání losu, jehož prostřednictvím bylo věštěno na další rok. Věštba se tak znovu stala po mnoha letech součástí oslav Jarovíta.
Tento rok oslavy Jarovíta oživila i větší pestrost zápolení a soutěží. Hned po obřadu se tak skoro všichni přítomní shromáždili na start premiérových lukostřeleckých závodů. Finální rozstřel byl skutečně napínavý a probojovali se do něj i soutěžící, kteří favority soutěže určitě nebyli. Málokdo vynechal závody v hodu balvanem, byť Stanislav znovu zůstal nepřekonán. Zajímavou soutěží bylo pro účastníky oslav zápolení s dřevěnými meči, které jeho vítěz odnesl zlomeným nosem. Pro nejtvrdší zápolení tzv. „na koních“ byl problém najít dostatečný počet odvážných mužů, ale nakonec tomu bohové chtěli, aby Miroslav ze Štětí našel odvahu pustit se do tohoto odvážného boje, čímž doplnil počet účastníků na 8, což plně dostačuje pro zahájení bojů.
Hostina a hodování zakončující celý den byla veselá, jen vepřové pečeně bylo tentokráte málo. Poslední z hodovníků šli spokojeně spát až k ránu. Medovina jak je na jarních oslavách zvykem … nezbyla.
Jaroslav