Perunův den středočeský i ten na Volhovisku

Letošní Perunův den slavila nejen tzv. omladina Rodné víry hned dvakrát. Ostatně stejně tomu bylo i loni.

První obřad se uskutečnil 12.7. ve středních Čechách. Tentokrát jej pořadatelé Igor s Janou pojali jako soukromou akci kvůli vyzkoušení nového místa, které se nachází nedaleko Ondřejova. Ač vede v těsné blízkosti nejedna lesní cesta, nebyli jsme po celou dobu vyrušení jediným člověkem.
Jako obřadiště posloužil nevelký prostor ohraničený čtyřmi duby. Za úvodního bubnování jsme všechny obešli dokola a v půlkruhu se postavili kolem Igora, který samotný obřad začal vystřelením šípu. Vyprávěl o Perunově boji se Zmejem a uctil jej obětinami i slovy. Na závěr se muži vydali na nedalekou louku utkat se v rituálním souboji, zatímco ženy hlídaly oheň. Večer jsme zakončili jak jinak než hostinou.

Všechny fotky zde.

Část členů se následně rozhodla jet oslavit Perunův svátek i na tradiční Volhovisko. K této výpravě jsem se přidala i já, ač mě to po dvou ročnících na Velestúru silně táhlo do Kremnických vrchů. Dva dny před konáním jsme strávili v krásné přírodě Malých Karpat a následně se přesunuli do Borinky, z níž jsme šlapali nahoru do Košiariska. Po předchozích vedrech jsme toho měli po právu plné zuby a já si už od Stúpavy nepřála nic jiného, než aby Lutobor, který měl být už na místě, dostal čirou náhodou nápad pro nás dojet :) Otravovat jsme ho ale nechtěli, tak jsme šli dál. Zhruba v polovině cesty nás dostihl i okraj bouře zuřící nad kopci. Lehký deštík sice nepřinesl dýchatelný vzduch, zato nás dostihl Lutobor, kterému se do původně plánované cesty připletla neprůjezdná překážka, takže nakonec musel jet stejnou cestou, kterou my šli. To jistě náhoda nebyla :)
Cesta na Volhovisko samotné proběhla bez problémů. Ty nastaly až poté, kdy jsme zabloudili cestou od pramene a hodinu hledali cestu k tábořišti. Ač nás místní duchové pěkně zmátli, nakonec nám do cesty připletli Vratislava, jinak bychom tam taky mohli bloudit do dnešního dne. Sice jsme si se Mstislavem připadali jako idioti, nebyli jsme však sami, kdo ten víkend bloudil. Jsem přesvědčena, že na tomto kopci lidově řečeno opravdu straší.
Večer jsme strávili u ohně a další den toho na práci moc neměli. Připravili jsme akorát dříví na obřadní oheň a vyrobila se nová brána. Většinu dne jsme se jen tak poflakovali a snažili se přežít poměrně vysoké teploty. Také jsme čekali na poslední účastníky, nakonec se nás však sešlo pouhých osm.
Obřad začal okolo šesté a byli jsme do něj všichni zapojeni. Vedli ho Lutobor s Budislavem. Ostatní se v půlkruhu postavili kolem vykopaného příkopu. Po Lutoborově úvodu vyprávěl Budislav příběh o Perunově zápasu se Zmejem, bylo ulito medoviny a Lutobor každého vyzval, aby sám vyřkl, že přišel projevit Perunovi úctu. Následně každý odříkal předem připravený text a směl vejít do středu obřadiště, aby skrz oheň obětoval část společných obětin. Následovaly individuální proslovy a přípitky, kdy jsme měli možnost slyšet Vítoslava mluvit staroslověnsky. Poté už jsme mohli do obřadiště vstoupit všichni najednou a připíjeli jsme na vše důležité a co si budeme povídat, po mnoha kolech s medovinou padly i méně důležité věci na odlehčení. Pokračovalo se hostinou do pozdních nočních hodin.

Všechny fotky zde.

Veleslava