Loni bylo touto dobou u Mokoše pusto a prázdno, letos jsme ale celé září a říjen doufali, že se Mokošin den uskuteční v běžné podobě. Uskutečnil a jsme za to opravdu rádi.
Nesešlo se nás mnoho, nicméně i tak se sjeli naši přátelé a souvěrci z různých méně i více vzdálených koutů naší země, aby uctili bohyni Mokoš a předky, jimž je tento svátek rovněž věnován. Na místě ani letos nechyběli místní, což nás neméně potěšilo, a také náhodní kolemjdoucí, kteří nakonec naše pozvání k obřadu přijali a zůstali až do hostiny.
Celý den probíhal v typickém duchu, podobně tak obřad. Jako vždy dostal prostor k proslovu každý účastník zvlášť. Vedle poděkování za úrodu a rodinu a provolání slávy našim předkům však zazněla i vzpomínka na Andreu Haugen, kterou o dva týdny dříve zavraždil muslimský terorista v norském Kongsbergu.
Děkujeme všem za účast a doufejme, že příští rok budeme moci Mokošin den a svátek předků oslavit v klidu a v (relativně) normální době.
Veleslava
