Letošní Koupadla jsme slavili v krásné oblasti Zaječí skok u Jihlavy. Různé povinnost některých členů způsobily, že se nás nakonec sešlo jen sedm. Počasí si z nás celý víkend tropilo žerty, střídavé přeháňky nám však na nadšení neubraly a nakonec jsme (i přes prvotní úvahu nad útulnější chatou) na místě přespali.
Z Jihlavy jsme na místo vyrazili někdy okolo čtvrté. Po hodinové procházce jsme dorazili na místo u řeky, kde jsme se utábořili. Cestou se nám několikrát naskytl výborný výhled na táhnoucí bouřku nedaleko od nás a doufali jsme, že nás mine. Menšina žen se brzy po příchodu jala jít hledat vhodné rostliny na věnce, ostatní připravovali dřevo nebo obřadiště. Obřadní koláče se tentokrát sešly dva, což jsme vyřešili jednoduše tím, že jsme z každého použili polovinu. Stejný rozměr vznikl čirou náhodou (chceme-li tomu říkat náhoda :)). Čas do západu slunce se rychle krátil, takže jsme nehleděli na poprchávání a do poslední chvíle připravovali vše, co bylo nezbytné. K obřadišti jsme vyrazili až za šera, za což z části mohla šedivá obloha, z části pokročilá hodina. Cestou jsme se snažili zpívat koupadelné písně, avšak do toho kopce to nebylo snadné :)
Slavnost vedl Vítoslav, který po umístění Dažbogovy modly na obřadišti pokynul k zapálení hlavního ohně, od nějž další účastníci zapálili pochodněmi tři vedlejší ohniště. Jakmile plameny nabraly na síle, ujal se oslavného projevu na stranu bohů i předků, jímž postupně ulil medoviny a obětoval peníz. Medovinu nechal kolovat, takže jsme na slávu bohům a duchům mohli dle vlastního uvážení upít či ulít i my. Na jejich počest by rozdán (1 díl byl samozřejmě věnován skrz oheň coby obětina) i obřadní koláč, čímž obřad plynule přešel do své další fáze, která pokračovala u hodovního ohně. Nicméně než jsme se k němu vydali, nastal čas na individuální obětiny, čehož někteří z nás samozřejmě využili.
Během obřadu jsme byli deště ušetřeni a stejně tak i do brzkých ranních hodin mohli ti, kterým se nezavíraly oči únavou již krátce po příchodu dolů. Zábava lehce stagnovala a místo tradičního vyřvávání lecjakých našich i cizích písní jsme spíše debatovali. Za to bezpochyby může ten, jehož s chutí nazýváme igricem, neboť místo vedení ostatních, šel spát.
Noc se stávala stále chladnější a teploty jen kousek od ohniště na léto dosti nepříjemné. Představa, že se v tomto počasí máme jít koupat do jistě dosti studené Jihlavy, nás netěšila a počali jsme vymýšlet, že by to mohl zvládnout jeden nadšenec za nás všechny. Tato vize se nám zdála dosti reálná a všichni jsme se jej vydali doprovodit na vhodné místo. Nakonec jsme do té (pocitově) ledové vody vlezli samozřejmě všichni. Někteří jen po kotníky, jiní po kolena, někteří celí, někteří se pak jen opláchli. Nutno poznamenat, že okolní chladný vzduch po takovém namočení i celkem hřál. Všichni jsme pustili po vodě svíčku předkům a brzy jsme se vydali zpět k ohni.
Někteří chvíli pobyli, jiní šli brzy spát. Do ranního obřadu vydrželi bdít tři, kteří si u ostatních zajistili nepěkný vroubek tím, že nás ostatní na něj nevzbudili a šli si jej uspořádat sami. Nakonec jsme se shodli na tom, že za to vlastně nese odpovědnost žrec, který dostal, jak se patří, vyčiněno.
I přes tento zádrhel a nebujarou náladu večer se oslava povedla. Déšť nás zastihl zase až pod střechou, takže na počasí si vůbec nemůžeme stěžovat. Snad jsme jen čekali, že právě na letní slunovrat by mohlo být tepleji. Nu, však si veder ještě v létě užijeme víc než dost :)
Další fotky naleznete zde.
Veleslava