Kupadelné svátky 2008

Kupadelné svátky 2008


Další den ráno jsme se začali balit a připravovat na rituál. Dorazili další rodnověrci se kterými jsem se rychle seznámil. Místo rituálu bylo celkem vzdálené a jídla, pití a potřebných věci pro rituál taky nebylo málo. Po náročném balení a shánění oleje na ohňové slavnosti jsme vyrazili. Hned po odchodu z chaty nám pár osob zabloudilo :-) , ale naštěstí jsme se rychle našli. Během cesty se připojila poslední skupina souvěrců, takže jsme byli kompletní.

Zhruba za hodinku chůze jsme byli na místě, které bylo nádherné. Všude kolem nás šuměl les a příjemně hučela řeka Jihlava. Rozbili jsme tábor, nasbírali dřevo na oheň a začali připravovat tradiční slovanský pokrm z nezralého obilí. Musím podotknout, že celkem neúspěšně, ale jsou horší věci. Po celou dobu byla neuvěřitelně příjemná a přátelská atmosféra, kterou jsem dlouho nezažil. Všichni byli přátelští a sví. Budu se opakovat, ale tohle nejde popsat slovy. Tohle člověk musí prožít. Byl jsem na akci Rodné víry poprvé, nikdo mě neznal a pořádně nic o mně nevěděl, ale byl jsem přijat, jak kdybych patřil do rodiny. Trošku jsem odbočil, ale už se vrátím k přípravám na rituál. Teď už nevím, kdo se vydal natrhat rostlinu, kterou si dávají za opasek při svátku Kupadel. Ženy si pletly věnce na hlavu, dělali jsme pochodně, vyráběli troud pro rozdělání ohně. Vše za té neuvěřitelně přátelské atmosféry.

Tak konečně rituál. Myslím, že průběh se nemá až tak detailně rozepisovat, protože uctívání Bohů je hlavně o energii,úmyslu, naladění atd. Během chůze na obřadní místo jsme zpívali kupadelskou píseň, alespoň myslím, že se tak jmenuje. Byl to nádherný zážitek, který utvářel posvátnou atmosféru, přibližoval Bohy, volal předky k nám, ať se s námi zúčastní rituálu. Takhle jsem to cítil po celou dobu rituálu, kdy žrec Svjatoslav provolával slávu Bohům a předkům. Všechno bylo skvělé. Přesně jak jsem si představoval, jak by to mělo vypadat na slovanském „slunečním“ rituálu – až na jednu věc. Chyběl mi tady kruh, který by sjednotil všechny členy rituálu, sjednotil energii, která by mohla být dána Bohům. Což mě celkem zamrzelo, protože by to mohl být jedinečný skupinový rituál, ale spíš místo toho to bylo několik „osobních rituálů“ na jednom místě. Po příchodu zpět do tábora začala ta pravá slovanská veselice. Jedlo se, pilo, diskutovalo, veselilo. Za nějakou tu dobu jsme vyrazili pouštět lodičky se svíčkou a nějakým tím svým vzkazem Bohům a předkům. Úžasná byla cesta k řece za tmy – osvětleni pouze svíčkami – opět nezapomenutelný zážitek. Pak se opět jedlo, pilo, diskutovalo, veselilo a nakonec následovala rituální koupel v řece. Voda byla příšerně studená, ale vrátili jsme se k velkému ohni, který nás vysušil a ohřál. Když jsme se oblékli, tak jsme pokračovali v zábavě.

Celý víkend nám byli Bohové nakloněni. Počasí se nezkazilo, bylo krásně. V neděli jsme se probudili do nádherného slunného dne. Já jsem se vzbudil celkem časně, ale ve spánku jsem pokračoval na břehu řeky na sluníčku, kde jsem cítil naše Bohy. S Rodnou vírou jsem prožil nezapomenutelný víkend, který mi dlouho zůstane v srdci stejně jako lidé, které jsem tam poznal. Ale pozor! Není to žádný výlet do ZOO nebo nějaká exhibice!!! Lidé, kteří nevěří ve staré Bohy, by si to, myslím, takhle krásně neužili jako já. Zúčastněte se, ale v pokoře k Bohům a svým slovanským bratrům…

Meri z Ostravy


Leave a Reply

%d bloggers like this: