Letošní dožínky jsme slavili na stejném místě jako loni – na magickém kopci Bacín, prastarém sídlišti mnohých kultur v nádherné přírodě Českého krasu. Obřad jsme vedli já se Mstislavem a kvůli přípravám vyrazili na místo už v pátek večer. Práce se hned od rána našlo dost, navíc jsme se my dva museli připravit na samotný průběh, neboť během předchozích hektických dnů nám na to už nezbyly síly. Tu náročnou část příprav jsme tak přenechali ostatním, ač ne úmyslně. Sobotní dopoledne se rychle překulilo v odpoledne a naše řady se rozrostly na celých 8 účastníků. Původně nás mělo býti více, ale okolnosti to mnohým žel nedovolily.
Krátce po půl páté jsme se se Mstislavem vydali dopřipravit obřadiště. Dost času nám zabralo jen řádné rozdělání obřadního ohně. Poté už jsme měli čas jen na úplně poslední drobnosti a už jsme ostatní svolávali zatroubením na roh. Zástupu, který se vynořil z lesa, byla nabídnuta voda k omytí rukou a byli vpuštěni do obřadního kruhu, který jsme stejně jako loni tvořili všichni včetně model božstev. Všichni poté byli obsypáni zrním. Mstislav nás přivítal, zdůraznil důležitost tohoto svátku jak z obecného hlediska, tak pro nás rodnověrce konkrétně. Po úvodu následovalo rozkrojení koláče na 12 dílů. První jsme obětovali bohům, druhý předkům, třetí duchům toho místa. Následně dostal každý účastník svůj díl a poslední jsme obětovali za druhy, kteří se z různých příčin nemohli zúčastnit.
Jakmile každý svůj díl snědl, někteří část věnovali ohni, přišly na řadu modlitby k jednotlivým božstvům. Tuto část jsme si rozdělili se Mstislavem na půl a pořadí určili losem. Obětiny jsme tentokrát darovali najednou ke konci obřadu. Skládaly se z kulatého chleba (kulatého jako slunko a vzešlého z celoročního snažení na poli), ceněné papričky z vlastní úrody, ořechů, jablka, zrní, bylin a masného výrobku. Jako poslední přišla na řadu řádná úlitba medoviny. Roh s ní poté koloval mezi účastníky a každý připil na to, na co uznal za vhodné. V té době nad námi hřměl Perun, takže se samozřejmě připíjelo i na jeho slávu. Obřad zakončily individuální obětiny účastníků. Fascinovaně jsme ještě hodnou chvíli sledovali scenérii Českého krasu a Křivoklátsko za ním v zapadajícím slunci, které si našlo skulinu v mracích.
Letos jsme se navíc rozhodli uctít bohy i hrami a soutěžemi. Jako první přišlo na řadu shazování nože klackem mezi nohama.
Tuto kratochvíli jsme obkoukali u Vikingů na Wolinu.
Následovalo chytání a srážení k zemi jednoho z nás, jenž kolem sebe roztáčel pytel na provaze. Z pytle se následně stal terč na lukostřelbu a hod kopím (či oštěpem? Toť otázka…). Došlo i na přetahování o lano a vyzkoušeli jsme i pár her, které byly vlastní vesnickým dětem ještě nedávno, některé snad jsou dodnes. Při tom všem jsme si samozřejmě užili spoustu srandy :)
Zvláštní na tom večeru bylo, že jsme nikdo neměli chuť to tentokrát přehánět s alkoholem. Hostina tak proběhla v naprostém klidu a stihli jsme probrat hlavně organizační záležitosti. Nu i to je občas potřeba :)
Sláva bohům!
Veleslava