Dožínky 2013, aneb jak jsme bohům děkovali za úrodu letos

Dožínky 2013, aneb jak jsme bohům děkovali za úrodu letos


Dožínky jsme si letos na rozdíl od loňska pořádali sami, resp. já, Mstislav a Vratislav. Vzhledem k počtu bohů, které jsme se v rámci slavnosti chystali uctít, jsme si celý obřad rozdělili a los nechali určit, kdo bude mít na starosti přípravy pro každého z nich. Každý z nás tak svou část mohl pojmout po svém. Troufám si tvrdit, že zlé jazyky by nás při přihlížení mohly jen těžko osočovat z lpění na rekonstrukci. :)
Na místo konání u Vinařic jsme vyrazili hned v pátek po práci. Tou dobou jsme stěží se Mstislavem měli vymyšleno, co budeme obětovat. Vše ostatní se muselo stihnout následující den. I stihlo se. Za deset hodin času od probuzení taky aby ne… Proslov jsme si tak nějak do hlavy dostali, obřadiště přichystali a vše pro jistotu několikrát zopakovali. Nervozita stoupala s každým zaškobrtnutím, ale my si řekli, že „naostro“ už to prostě nezkazíme. Téměř polovina dne utekla jako voda a už jsme mířili na místo srazu, načež jsme potkali pouhé čtyři další rodnověrce. Nikdo jiný se žel nedostavil.
Po krátkém povídání s ostatními a posledních přípravách se slunko začala blížit k obzoru. Muži zůstali na místě, já přišla pro ostatní a přivedla je za doprovodu bubnu na cca 150 metrů vzdálené místo. Samotný obřad mohl začít.

Nejprve jsme promlouvali o tom, proč tam vlastně stojíme. Mstislav poté obešel jednotlivé bohy i účastníky, aby je obsypal zrním. Následovaly děkovné řeči jednotlivým božstvům spolu s předáním obětiny skrze oheň:
– pro Dažboga koláč za světlo a teplo nezbytné pro růst všeho
– pro Mokošu obilí, které tvoří součást potravy nás všech za to, že vše mohlo na úrodné půdě vzrůst.
– pro Perun kus masa za vláhu
– pro Striboga bylinky za šíření rostlin vzduchem
– pro Velesa máslo, které bylo možné vytvořit z mléka kravek, které jsou pod jeho ochranou
– a pro Svaroga chléb, za to, že díky němu tu vůbec můžeme být a žít nejen my lidé.
Chybět samozřejmě nemohla ani prosba o stejnou či větší úrodu v příštím roce a vzpomínka na naše předky. Spolu s nimi jsme uctili i bytosti obývající místo, kde jsme se nacházeli. Obřad zakončily individuální motlitby a obětiny.
Co dodat. Lidé si neuvědomují, za všechno vděčí silám, kterým nerozumí a jejichž existenci si nepřipouští. Svátek je to velmi důležitý a v jisté značně pokroucené, zdeformované, znásilněné podobě se konec sklizně slaví dodnes. Snad i my budeme mít i napřesrok opět za co děkovat.

Veleslava


Leave a Reply

%d bloggers like this: