Dožínky jsme si letos na rozdíl od loňska pořádali sami, resp. já, Mstislav a Vratislav. Vzhledem k počtu bohů, které jsme se v rámci slavnosti chystali uctít, jsme si celý obřad rozdělili a los nechali určit, kdo bude mít na starosti přípravy pro každého z nich. Každý z nás tak svou část mohl pojmout po svém. Troufám si tvrdit, že zlé jazyky by nás při přihlížení mohly jen těžko osočovat z lpění na rekonstrukci. :)
Na místo konání u Vinařic jsme vyrazili hned v pátek po práci. Tou dobou jsme stěží se Mstislavem měli vymyšleno, co budeme obětovat. Vše ostatní se muselo stihnout následující den. I stihlo se. Za deset hodin času od probuzení taky aby ne… Proslov jsme si tak nějak do hlavy dostali, obřadiště přichystali a vše pro jistotu několikrát zopakovali. Nervozita stoupala s každým zaškobrtnutím, ale my si řekli, že „naostro“ už to prostě nezkazíme. Téměř polovina dne utekla jako voda a už jsme mířili na místo srazu, načež jsme potkali pouhé čtyři další rodnověrce. Nikdo jiný se žel nedostavil.
Po krátkém povídání s ostatními a posledních přípravách se slunko začala blížit k obzoru. Muži zůstali na místě, já přišla pro ostatní a přivedla je za doprovodu bubnu na cca 150 metrů vzdálené místo. Samotný obřad mohl začít.
Nejprve jsme promlouvali o tom, proč tam vlastně stojíme. Mstislav poté obešel jednotlivé bohy i účastníky, aby je obsypal zrním. Následovaly děkovné řeči jednotlivým božstvům spolu s předáním obětiny skrze oheň:
– pro Dažboga koláč za světlo a teplo nezbytné pro růst všeho
– pro Mokošu obilí, které tvoří součást potravy nás všech za to, že vše mohlo na úrodné půdě vzrůst.
– pro Perun kus masa za vláhu
– pro Striboga bylinky za šíření rostlin vzduchem
– pro Velesa máslo, které bylo možné vytvořit z mléka kravek, které jsou pod jeho ochranou
– a pro Svaroga chléb, za to, že díky němu tu vůbec můžeme být a žít nejen my lidé.
Chybět samozřejmě nemohla ani prosba o stejnou či větší úrodu v příštím roce a vzpomínka na naše předky. Spolu s nimi jsme uctili i bytosti obývající místo, kde jsme se nacházeli. Obřad zakončily individuální motlitby a obětiny.
Co dodat. Lidé si neuvědomují, za všechno vděčí silám, kterým nerozumí a jejichž existenci si nepřipouští. Svátek je to velmi důležitý a v jisté značně pokroucené, zdeformované, znásilněné podobě se konec sklizně slaví dodnes. Snad i my budeme mít i napřesrok opět za co děkovat.
Veleslava