Dožínky 2012

Dožínky 2012


Dožínky jsou svátkem slaveným po sklizni a tudíž poděkováním bohům za úrodu s vyslovením žádosti o stejnou/bohatší úrodu i následující rok. Slavení dožínek se dochovalo i přes příchod křesťanství (ač ve značně pozměněné podobě) a nejen dnešní pohané je slaví i dnes. Původní význam je jasný. Při oslavě tohoto svátku samozřejmě nechyběly oběti bohům a zvyky spojené s posledním snopem – zrno z něj se přidávalo do nového osiva, čímž se měla zajistit dobrá budoucí úroda.

dozinky_2012

Do podhůří Nízkých Tater jsem vyrazila s kamarádem v pátek večer, do cíle jsme dorazili před pátou ráno. Cesta busem uběhla poměrně rychle a do místa konání to bylo sotva 3 kilometry (z toho dva po silnici). Mírné stoupání (převýšení cca 100m na necelém kilometru) po noci strávené vsedě s 25 kilovou krosnou na zádech příjemné nebylo, ale krása krajiny okolo člověka zaměstnávala natolik, že na bolavé ztuhlé svaly skoro ani nemyslel. K ostatním jsme dorazili okolo půl osmé ráno, probudili je hrou na brumle a utábořili se též. Počasí v průběhu dopoledne nám příliš nepřálo, nad námi přecházela tmavá mračna a přeháňky se střídaly jedna s druhou. Většinu času jsem tak doháněla spánkový deficit ve stanu a doufala, že bohové dají, aby se s blížícím obřadem počasí umoudřilo stejně jako minule. I stalo se tak. Většinu odpoledne nepršelo a přípravy mohly začít.

Nakonec se nás sešel zhruba tucet. Obřadu předcházela iniciace jednoho z přítomných, který splnil zadané úkoly, spojená s postřižinami. Obřad samotný byl započat hudbou. Žrec následně poděkoval všem bohům za letošní úrodu a následně některým za jejich konkrétní úlohu s patřičnou obětinou. Jako prvním byla přirozeně vzpomenuta zemská bohyně Mokoš, díky níž měla úroda kde růst a kvést, následoval Perun (díky němuž byla země zavlažována), Dažbog (bez kterého by plodiny nejenže nemohly vůbec vzejít, ale neměly by ani pro koho vzejít), Stribog a samozřejmě Veles. Nechyběl ani obřadní medový koláč a medové pivo. Po žercově slovu jsme měli možnost každý za sebe uctít obětinou bohy i předky, načež jsme se pustili do poobřadního hodokvasu, kdy jsme se v přátelském kruhu bavili do pozdních večerních hodin.

Sic pevně věřím tomu, že příští rok se budu na pořádání dožínek podílet ve své rodné zemi, mileráda se účastním oslav znovu i na Slovensku. Stálo to za tu dálku.

Veleslava


Leave a Reply

%d bloggers like this: