Rodná víra

03.12.2018

Několik let jsem na blednoucím hřbetě této knihy utkvíval pohledem, hádaje, že se titul O nadcházejících bouřích vztahuje k nějakým lyrickým úvahám o povětrnostních změnách, což mě pochopitelně příliš nelákalo. Avšak v říjnu tohoto roku se mi zachtělo četby německé beletrie, pročež jsem vzal svazek na milost, aby slunce obálkovou barvu docela nevysmahlo. Od druhé stránky mě román svým dějem strhl. Nebájí totiž o počasí, nýbrž o naší možné budoucnosti. A jaká náhoda! Nábožensko-politická fikce se počíná v letošní jeseni.

05.11.2018

Letošní Mokošina slavnost měla opět svou specifickou atmosféru. Oproti jiným ročníkům jsme se sešli v poměrně malém počtu, ale i nezvyklá komorní účast měla něco do sebe. Během obřadu proběhla iniciace Radky a jedinečný zážitek z celého večera umocnila kapela Ragojka, která nám zazpívala i přímo během samotného obřadu – s písní přišli spolu s námi na obřadiště, písní podpořili Vítoslavovo vzývání předků a písní ukončili i zmíněnou iniciaci. Následně s námi pili a hodovali a my budeme jedině rádi, když by si to celé s námi i za rok zopakovali!

Fotky z akce v článku.

05.08.2018

Oslava letného slnovratu českých rodnověrců sa aj tento rok odohrala na Morave na mieste bývalého veľkomoravského hradiska Staré Zámky, ktoré sa nachádza kúsok za líšeňským cintorínom v Brne. Pozvánku na oslavu slnovratu som dostal od Ladislava, a pretože som z pracovných dôvodov nemohol vycestovať na stredné Slovensko za Žiarislavom, s radosťou som pozvanie prijal. Bol som zvedavý, ako vyzerajú oslavy inej skupiny slovanskej pohanskej cesty – slovanské pohanstvo je môjmu srdcu najbližši.

Na mieste hromadného zrazu ma mierne prekvapilo, že sa oslavy letného slnovratu budú niesť v komornej atmosfére približne desiatich ľudí. U Žiarislava som zažil hromadné oslavy, ktorých sa zúčastnilo približne 200 ľudí. Na druhú stranu som sám v sebe cítil, že tento rok mi viacej bude vyhovovať príjemná „rodinná“ atmosféra, ktorú mi ponúkla práve rodnověrecká oslava.

17.06.2018

Jeducha, která k nám již po mnoho let jezdívá na obřady, nahrála se svou skupinou Ragojka píseň, jejíž text vychází ze staroslověnského proslovu, který můžete každoročně slyšet z úst Vítoslava při Mokošině slavnosti.

Zde si můžete skladbu poslechnout a níže si přečíst její text, jeho přibližnou výslovnost i překlad.

18.04.2018

Za posledních několik let jsme Moranu vynášeli vždy z obce Mokošín (vynechali jsme jen v roce 2016 z osobních důvodů). Takto to vypadalo v roce 2018.

10.03.2018

Zima se již pomalu chýlí ke konci, sníh téměř zmizel z krajiny. Dny se prodlužují a Slunce sílí každým dnem, nadešla tedy chvíle poděkovat Velesu za ochranu v zimním čase. Pro mě osobně byl tento den zvláště důležitý: měl jsem podstoupit postřižiny, iniciační obřad vstupu mezi dospělé členy rodu. O Rodné víře jsem se poprvé dočetl před více než rokem a vbrzku jsem zjistil, že právě to jsem již dlouhou dobu hledal. Víru svých předků, prostou, leč upřímnou. Proto když jsem dostal nabídku vstoupit mezi právoplatné členy občiny, ani na moment jsem nezaváhal.

07.09.2017

Přiznám se bez mučení, že nejsem žádný zemědělec, sedlák ani člověk z vesnice a asi i proto dožínkové slavnosti zatím zůstávaly za horizontem mého zájmu. Poděkovat bohům za úrodu jsem tak nějak nepovažoval za nezbytné, mnohem víc mi k srdci přilnuly jarní svátky oslavující sílu a nový život i ty podzimní dušičkové, ve kterých mohu vzpomínat na své zesnulé předky. Když si za obřadním cyklem představím průběh lidského života, jsou vlastně dožínkové slavnosti přesně tím, co jako člověk ve 44 letech prožívám. Jsem na konci svých mladických sil, sklízím, co jsem v životě zasel, ať už v práci, v dětech nebo přátelích. A možná právě proto mne tentokrát dožínkové svátky oslovily více, než bych si předtím připouštěl.

Zatímco desetitisíce lidí se v sychravém sobotním odpoledni rozjely nakupovat do supermarketů, doma se dívaly na bezduché televizní pořady, došly se podívat na nějaký film do multikina a nebo lelkovaly na závodech kol, motorek nebo čehokoliv… já se rozhodl, že protentokráte se podobné zábavy nezúčastním a bez ohledu na počasí navštívím svůj první dožínkový obřad. Nebyla to zvědavost, co mne tam vedla, ale skutečnost, že organizátorům této akce se tam přihlásil všeho všude jeden jediný účastník. Řekl jsem si, že by byla strašlivá škoda nepodpořit lidi, kteří věnují svůj volný čas tomu, aby zachraňovali střípky naší historie, nechat je otrávit nezájmem, nechat je upadnout do toho stáda v supermarketech, které nezajímá duše, hrdost, spravedlnost, ale jen výše ceny na tom či onom zboží.

28.08.2017

O poměrně malé living history akci v Poličce jsme se dozvěděli čirou náhodou díky Gerimu z pořádající skupiny Aldeigjuborg. Pokud by šlo čistě o akci samotnou, tedy o historický tábor, bitvu, souboje a řemesla, možná bychom volili něco bližšího domovu (třeba osvědčený Rogar), velkým lákadlem pro nás ale byla vystupující skupina Jar, kterou posloucháme již mnoho let a zatím jsme neměli štěstí vidět ji naživo. O plánu na tento víkend tedy bylo rozhodnuto dlouho dopředu.

Průvod členů zúčastněných skupin městem jsme žel prošvihli, ale souboje jednotlivců už jsme se zájmem sledovali. Dva bojovníky vždy volily děti z řad diváků. Některé se s chutí odvážily označit válečníka kopnutí do štítu, jiné se nechaly dvakrát třikrát přemlouvat, než k nim váhavě vykročily. Proběhlo několik kol a vítězové se dočkali cen v moc pěkných a jistě zcela dobových igelitkách ;)

06.07.2017

Letos jsem oslavil letní slunovrat, neboli Koupadla, poněkud netradičně coby host Velesova lidu. O tom, jaké to bylo, bych se s vámi chtěl podělit v následujících řádcích.

O Velesově lidu vím asi 10 let, kdy jsem objevil stránky slovane.cz. Na jejich aktivity jsem vždy hleděl se sympatiemi, ale přísné LH pojetí s vyjmenovanými věcmi, kterých by se měl účastník jejich akcí vyvarovat, mě odrazovalo s tím, že tohle není nic pro mě. Pochybnosti začaly být postupně rozptylovány, zejména Jeduchou navštěvujivší akce Rodné víry, Chotěbudem, navštívivším oslavy letního slunovratu u Velesova lidu již před dvěma lety a nakonec také Rostislavem, jehož pozvání jsem letos přijal.

Nevěděl jsem, co od akce očekávat, měl jsem obavy, zda budu vůbec schopen se nějak do dění zapojit, nezúčastniv se doposud žádné LH akce, zda moje vystupování nebude narušovat ráz akce svojí nedobovostí a jak to vlastně bude celé probíhat.

21.06.2017

V posledních letech se šíří nesmysl o existenci jakési bohyně Chors – bohyně měsíce, noční oblohy a podzimu. Jako první jsme se mohli o její existenci dočíst v knize pohádek Ivana Hudce – Báje a mýty starých Slovanů. Nedlouho po něm podpořil představu Chorse jakožto ženského božstva slovenský autor fantasy Juraj Červenák. Kvůli čtenářům těchto dvou autorů se začala informace o bohyni měsíce rychle šířit a nejen ezoterické weby ji už předkládají jako samozřejmou (ne-li historicky doloženou) skutečnost. Jak to doopravdy s Chorsem je, jsme se proto rozhodli rozepsat v tomto článku.