Slovanské náboženství
Pro rekonstrukci slovanského náboženství vycházíme především z nemnoha pramenů historických, většího počtu pramenů archeologických a velmi bohatých pramenů etnografických. Pro získání ucelenější představy je též významné srovnání s dalšími indoevropskými náboženstvími, zejmána pak s náboženstvím baltských národů, které je tomu slovanskému nejbližší.
Slovanské náboženství, podobně jako další indoevropská náboženství, je náboženstvím polyteistickým, tedy obecně pojaté božství se projevuje v mnoha božských individualitách obdařených vlastní vůlí. Tyto božské individuality – bohové a bohyně – jsou vzájemně provázány vztahy různých charakterů, charakteristické je rovněž jejich hierarchické postavení. Na nejvyšším místě panteonu stojí prabůh, otec ostatních bohů a svrchovaný pán nebes – Svaroh (jeho lokální podobou je pravděpodobně i Svantovít). Ostatní bohové jsou tím vznešenější, čím jsou mu po krvi bližší. Těmito bohy je např. klasický indoevropský hromovládce Perun, vládce podsvětí Veles nebo bůh slunce Dazboh. Protiváhu mužským bohům tvoří i ženské bohyně, nejvýznamnější z nich je Matka země Mokoš.
Každé přirozené polyteistické náboženství v sobě současně zahrnuje i další vývojově starší fáze náboženského myšlení, jako je animismus, manismus, totemismus. To se projevuje též ve slovanském náboženství, jehož důležitou součástí je právě manismus (kult předků). Ctění rozmanitých přírodních duchů spadá pod animismus (víly, vodníci, lesní muži a lesní ženy atd.) a totemismus se projevuje kultem rostlin – zejména stromů (např. Perunovi zasvěcený dub) a zvířat (tur, kůň, vlk, medvěd atd.).
Nedílnou součástí duchovních obyčejů každého přirozeného náboženství je také magie, která patří vůbec k nestarší vrstvě. Magie užívá nadpřirozenou sílu, které jsou obdařeny jevy spjaté se všemi vrstvami polyteistického náboženství, aby jiné jevy ovlivnila. Podle toho, jakou vrstvu náboženství magie využívá, můžeme rozlišovat i typy magie. Nejstarší je magie přírodní, která využívá síly divoké přírody, ať už k léčení nemocí nebo k zajištění úspěchu při lovu. Mladší vrstvou je magie zemědělská a pastýřská, jejímž nejčastějším úkolem je zajistit úrodu a blahobyt. Nejmladší vrstvou je magie sociální, která se uplatnila v rozvinutějších pohanských společnostech s diferenciovanou společností se zvláštní vrstvou kněží a válečníků. Tato vrstva magie je přímo spjata s kulty polyteistických bohů. Všechny tyto vrstvy se ve slovanském náboženství uplatňují. Zvláštní formou magie je věštění, jehož nejrůznější podoby se u Slovanů dochovaly až do dnešních dob.