O tomto bohovi se zmiňují některé staroruské památky, jako Choždenije Bogorodicy po mukamъ či Slovo i otkrovenije svjatychъ apostolъ. To praví: „aby mnoho lidí to pochopilo a nebyli vydáni napospas velkému pokušení, věříce v mnoho bohů, v Peruna a Chorsa, Dyja a Trojana a mnoho jiných, neboť to byli dávní lidé, Perunъ v Řecku, Chorsъ na Kypru, Trojan byl císařem v Římě…“. Na základě tohoto svědectví vznikla domněnka, že Trojan byl skutečně zbožštělým římským císařem Marcem Ulpiem Traianem (98-114), jenž si podmanil Dácii a mohla tak jeho známost proniknout až ke Slovanům. Zřejmě se však jedná jen o pokus o interpetaci původu bohů pisatele Slova, možnost, že by byl Slovany zbožštěn vzdálený římský císař, je mizivá. O Trojanovi se zmiňuje i nejisté Slovo o pluku Igorově, které hovoří o jakémsi Trojanově věku.
Podle jiné teorie byl Trojan tříhlavým božstvem souvisejícím s polabským Triglavem. Z jihoslovanského folklóru je pod názvem Trojan chápána obávaná trojhlavá démonická noční bytost, požírající jednou hlavou lidi, druhou dobytek a třetí ryby. Z toho se někdy vyvozuje, že Trojan byl božstvem povahy chtonické, mající souvislost s podsvětím. Někdy je jeho význam degradován na pouhou nižší démonickou bytost.
Literatura:
Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů. Praha 2002.
Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2000.