Válečný sedmihlavý bůh se sedmi meči a s osmým v pravici uctívaný v rujánské Korenici (dnes Garz), kde stál ve 12. století jeho chrám. Jeho jméno je vysvětlováno jako „pán Rujány“, což může být přídomek jakéhokoliv jiného boha. Jeho posvátným zvířetem byl bílý kůň. Další dva jmenovaní koreničtí bohové, Porevit a Porenut, mu byli podřízeni. Dánský kronikář Saxo Grammaticus se podivoval, že nebyly z Rujevítovy sochy odstraněny vlaštovky, které se na ní uhnízdily a znečišťovaly modlu svým trusem. Ty se ovšem díky dotyku s bohem staly posvátnými, proto jim nemohl být ublíženo. Božstvo samo pravděpodobně slučovalo více funkcí z nichž zřejmě válečnická byla primární, jak Saxo říká: „Věřili, že toto božstvo, obdařené stejně tak silami Marta, vládne nad válkami.“ Svatyně byla vyvrácena roku 1168 biskupem Absalonem.
Literatura:
Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů. Praha 2002.
Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2000.
Rybakov, Boris Aleksandrovič: Jazyčestvo drevnich slavjan. Moskva 1981.