Józef Ignacy Kraszewski: Stará báje – Tři studie ke „Starým pověstem českým“
Historický román Józefa Ignacy Kraszewského (1812-1887) Stará báje (Stara baśń), se stal předlohou stejnojmenného filmu, který byl natočen v roce 2003 režisérem Jerzym Hoffmanem, takže se nabízí srovnání. Příběh se odehrává v 9. století a jeho ústředním motivem je boj polanských zemanů proti tyranskému knížeti Pepelkovi, který se bratříčkuje s Němci a chce v zemi zavádět absolutistickou vládu a německé pořádky. Kraszewski byl profesí historik, takže dokázal velice důkladně, přesně, přitom však velice barvitě, pestře a názorně vylíčit způsob života a myšlení starých Slovanů.
Velice dobře je v knize zobrazeno i pohanství, i když se týká většinou bohů, které dnes považujeme za domnělé (Niola, Lado, Kupalo). Film se proto pojmenování těchto bohů vyhýbal. V originále se však nevyskytují žádné nadpřirozené prvky, kterými byl film prodchnut; vždyť byl také očividně poznamenán vlnou, kterou vyvolal Pán prstenů. Z filmu byly také zcela vyškrtnuty epizody, které se dotýkaly křesťanství, naopak byla zcela nově přidána epizoda s módními Vikingy. Křesťanství ani v originále nijak nenarušuje podstatu příběhu, který zůstává založen na pohanství, ale Kraszewski si nemohl odpustit epizodu o návštěvě Polanů dvou misionářů z Moravy, kteří se pak jakoby náhodou vždy objevily u všech důležitých momentů příběhu. Cílem Kraszewského však také nebylo popsat pohanské období, i když se mu to náramně dobře podařilo, ale podat analogii tyranie absolutistické moci, kterou představoval jak ruský car, tak rakouští a němečtí císařové, přitom podat obraz zidealizovaného prostředí venkovského dvorce, kde jsou zachovávány pravé národní hodnoty a tradice. Tím chtěl naznačit, že pokud by se polská nižší šlechta sjednotila, mohla by vydobýt rozdělenému Polsku svobodu. Současně se měl tento román stát prvním dílem rozsáhlého eposu polské historie, který se mu však nepodařilo dokončit. V každém případě stojí Stará báje za přečtení i za shlédnutí.
Oficiální stránka filmu Stará báje
V českém překladu vyšlo 1886, 1929 a 1952 (překlad Vlasta Dvořáková).
Vítoslav