Rodná víra

06.08.2019

Konečně, po pěti letech s Rodnou vírou, se mi poštěstilo jet oslavit hromovládného Peruna na legendami opředený Velestúr v Kremnických vršich. Ano, je to na Slovensku. Ano, z Brna je to slabých 270 km. Takže úplně stačí stavit se tam na otočku na víkend. Když člověk vyjede kolem jedenácté večer z Brna, ve tři ráno je v Báňské Bystřici jako na koni a z té už je to na Velestúr jen co by kamenem dohodil, kousek autem dojel a zbytek pěšky došel…

Takhle nějak ve stručnosti začala naše výprava. Mstislav s Veleslavou, pro které cesta znamenala ještě 200km rozdíl mezi Českým Brodem a moravským Brnem, nás za cenu obrovské oběti v podobě cesty po D1 vyzvedli v Brně a pokračovali jsme dál na východ. Zde vám přináším několik výjevů z celé akce.

Výjev první

Stojíme u otevřeného kurfu auta a Veleslava říká: „Máme pro vás, Ladislave, jedno příjemné překvapení – v Bystrici budeme spát u jednoho našeho kamaráda.“
„Takže nebudeme ve 3 ráno bivakovat na parkovišti před Lidlem? Ó, jaký luxus, to bychom se mohli na tu sobotu třeba i trochu prospat.“
„Jo, a bude se to hodit. Stano organizuje metalové koncerty, studuje a dělá dobrovolníka pro horskou službu, takže má brutální fyzičku a v sobotu asi po cestě vypustíme duši někde v kopci.“
„Ehm… hurá…?“

Výjev druhý

„Vstávejte na snídani!“
„Huh? Chrmpf, brrk ble ble?“
Čtyři hodiny přerušovaného spánku v kuchyni na podlaze musí před pochodem do hor každému stačit, že ano. Klíčem ke všemu je ovšem vydatná snídaně. Káva, vajíčka a sušenky. Přesně jak to dělávali kdysi dávno naši předkové.

Výjev třetí

„Bacha, další běžec! A kolo!“
„Co to tady je za závod?“
„Nevím, ale zjevně to berou vážně – nikdo se nechtěl zastavit na kus řeči a pár hltů piva – průběžně ho nabízím, abych odlehčil nákladu. A vůbec – už tam budem?
„Jo, až dojdem tam za tu zatáčku…“
„Uf, díky bohům, ta krosna mě zabíjí!“
„… tak budeme skoro v polovině.“
„Ugh… počkáme tu na Veleslavu s Rostíkem?“

Výjev čtvrtý

„Velesiáda? Co je to Velesiáda?“
„Přetahování lanem, páka, zápas, hod kládou – docela sranda, je to tu každý rok.“
„To zní jako dobrá taškařice!“

„Ladislav, hlásím se na všechno.“
„LadislaF?“
„Ne, LadislaV.“
„Aha, LadislaU, tak prečo si to vravil s F?“

Výjev pátý

„Wow, to obřadiště je super! A ten výhled!“
„Jo, my jsme ti to říkali. Když je pěkné počasí je odsud vidět i Král’ova hol’a.“
„A ty idoly jsou tu celoročně?“
„Jo jo. Sem nikdo moc nechodí. Hned vedle máš Malou i Velkou Fatru a Nízké Tatry, takže kdo by chodil sem. Navíc se to tu přes rok nechává zarůst, trávu sekali až dneska během dne.“

Ladislav

My se na Velestúr vypravili počtvrté a ráda bych také dodala pár postřehů, hlavně nějaké to srovnání s lety minulými.

Naposledy jsme se sem vypravili v roce 2015, já tehdy už v očekávání, takže nám bylo jasné, že se sem nějakou dobu nepodíváme. Přemýšleli jsme o této cestě už loni, kdy by se to už s malým pravděpodobně zvládlo, ale vedro nás opravdu důrazně odradilo. Letošní počasí oproti tomu bylo skvělé a pohodový výstup z Králik po cyklostezce byl sázkou na jistotu.

Po příchodu na místo nás překvapil hlavně počet přítomných dětí. To známe z našich Jarovítových slavností, odsud rozhodně ne. Nikdo se proto ani nepozastavil nad tím, že i my jsme s sebou přivedli jednoho z nejmladších účastníků. Inu, naše generace rodnověrců je ve věku, kdy je čas založit rodinu. Je to věk, kdy se na pohanství půlka lidí vykašle a bere ho jen jako součást „toho života předtím“ a druhá půlka prožívá pohanské obřady o to intenzivněji.

Děti byly zapojeny i do obřadu – nosily účastníkům v kruhu koláč (a po kruhu to rozhodně nebylo :) ). To ostatně bylo kouzelné, protože se tu a tam pěkný kus koláče kamsi ztratil. ;) Nu a také bylo letos poprvé potřeba při Velesiádě zřídit více dětských kategorií. 

Obřadu se letos zúčastnilo tolik rodnověrců, že místy v kruhu stáli i v trojstupu. Kvalita byla již tradičně na vysoké úrovni a od minula už jsme byli tak nějak připraveni na to, že se po obřadu všichni neseberou a nepůjdou hned dolů. Obětiny jsme předali tak, jak jsme zamýšleli, jen jsme si museli chvíli počkat. U Velesa jsme neopomněli zavzpomínat na Šimona.

Ještě nutno na závěr dodat, že jsme si velmi během dne a hlavně běheme večera po obřadu dobře pokecali se členy nedávno vzniklého Mokošina kruhu – slibně se vyvíjející občiny z Košic.

PS k Ladislavovu výjevu pátému: Král’ova hol’a odtamtud vidět není, zato tam večer přímo žiari Žiar nad Hronom, ale to jen tak na okraj.

A na závěr ještě nějaké fotky z cesty  dolů. Půl kilometru před autem nás chytla pěkná průtrž mračen, ale co jiného okolo Perunova dne čekat. :)

Veleslava