Sváteční den začal nepříznivým deštivým počasím, které předpovídá obřadní píseň. Přivítal nás krásný žlutolistý les. Jakmile jsme dorazili, Mokoša rozhodla, že nám dá šanci připravit ohniště a nachystat místo pro hodokvas – na několik hodin přestalo pršet. Letos se místo legendárního guláše připravil improvizovaný banoš, kukuřičná kaše z ukrajinských Karpat dochucená brynzou, slaninou a kyselými okurkami. Příprava obřadu a hodokvasu klasicky trvala několik hodin, účastníci si připravili místa na spaní, na vojenské celtě pod stromem se objevil sváteční korovaj, ječná kaše na sladko, čerstvá zelenina, sýr, ručně pečený chleba, vynikající domácí sladké a slané pečivo a také různorodé uzeniny. Tuhle gastronomickou krásu skromně osvětlila svíce na kraji celty, zapálená od ohně. Samozřejmě nesmělo chybět pivo a medovina. Pomalu přicházel večer, za šera v několika ešusech už vřela kaše, kterou tři účastníci museli pořád míchat a tím pádem vykonávali funkci hlavního gulášového kuchaře Mstislava, který v ten den byl nemocen. Tuto idylickou scénu doplnil zpěv překrásných hlasů členek Ragojky, k nimž se přidali i ostatní přítomní u ohně. Cvičila se píseň, která měla uzavřít obřad.
Mokoša, Mokoša
Mati-Zema naša
Prečista denica, ochranitelnica
I tvoje vlasy – trava zelena
I tvoja krva – voda studena
I mocne kamy – to tvoje kosti
Dadi nam, dadi svojej blagosti!
Legraci k přípravě přidal docela silný déšť, který se nám Mokoša rozhodla zase poslat. Obřad tentokrát byl naplánován na pozdější hodinu a i déšť nás nutil ještě počkat. Nicméně mezitím se uvařila kaše a docela rychle zmizela v žaludcích účastníků předobřadního hodování.
Když žerkyně a její pomocnice byly připraveny, vyrazilo se se zpěvem k obřadnímu místu. Během obřadu se poděkovalo bohyni za její dary, obětovalo se zrní, ovčí stříž, semínka lnu a máku, vše bylo poté zalito krapí medoviny do dolíku. Předky tentokrát vzýval tišší ženský hlas Svatobory, ale mužská Vitoslavova ruka sypala zrní. Po přípitku každého účastníka se zrnová obětina zakopala a šlo se na velký hodokvas. Během něho se neobvykle hodně zpívalo, tento rok jsme měli štěstí na větší množství hudebníků, což přidalo oslavě větší kouzlo. Letošní počasí výrazně snížilo počet těch, kteří se ochotně přijeli zúčastnit obřadu, proto se k ohni útulně vměstnali všichni, pěkně si popovídali a přitom pojedli dalších jídel. Na noc jako vždy zůstalo jen několik jedinců, mluvících a koukajících do plamenů až do hluboké noci pod čirou oblohou a čarovným úplňkem.
Ráno nás přivítalo slunce, které se odráželo v podzimních barvách lesa…
Svatobora
