Letošní zimní slunovrat jsme s Rodnou vírou mohli díky jednomu členovi strávit netradičně v jižních Čechách. Tomáš nám tam připravil zázemí přímo přepychové.
Z Prahy směr Písecko jsme vyrazili (tedy část RV) už dopoledne, abychom pomohli s přípravami, načež jsme zjistili hned po příjezdu, že velká část už připravena je. Stačilo jen připravit ohniště na obřadišti, umístit modly a doladit přes dva metry velký kolovrat, který byl pro nás velmi milým překvapením.
Celkem se nás sešlo k obřadu 9, což jak jistě víte, je číslo magické. Obřad vedl Vratislav, já byla poctěna úkolem pomocníka. K obřadišti jsme za zvuku bubnu přinesli planoucí pochodeň, která zažehla posvátný oheň. Žrec nejprve uctil Dažboga, Svaroga a Mokošu zrním i medovinou, následně Velesa černým pivem. Nezapomněl samozřejmě ani přizvat předky, kterým přenechal díl koláče, který byl zúčastněným rozdělen. Atmosféru celého svátku umocňoval chlad a vítr, který se v silných poryvech proháněl okolo nás.
Součástí, a to velmi silnou, bylo i zapálení onoho zmíněného kolovratu. Slovy tento zážitek výstižně popsat nelze. Z plamenů se postupně staly jen žhnoucí body (vítr je stihl celkem rychle zadusit). To už nastal čas vydat se přečkat dlouhou noc do našeho útočiště. Přenesení ohně z obřadního ohniště k hodovnímu jsem se ujala já. Ten jsme poté udržovali i přes vítr a déšť až do rána.
Když jsem se zmínila o přepychovém zázemí, myslela jsem tím zejména teplo chaty vytápěné kamny, kde jsme bděli, hodovali, zpívali a debatovali (a hráli společenské hry). Pohoštěni jsme byli výborným gulášem, který jsme s chutí dojídali ještě druhý den dopoledne.
Bdít jsme nevydrželi a všichni jsme se postupně uložili k spánku. Oheň však těch posledních pár hodin vydržel, ze žhavých uhlíků jsme plameny rozfoukali a zapálili v nich pochodeň, která zase zažehla obřadní oheň pro ranní obřad.
Znovuzrozené slunko jsme uctili medovinou i tradičně tvrdou čestnicí. Sledovali jsme barevné mraky na východ od nás a dobrovolníci si pro zahřátí dali přespolní běh.
Veleslava
