Hradecký Kračún

Kračun jsme v tomto roce, jakožto hradecká družina Rodné víry, tradičně slavili v blízkosti slepého ramene řeky Orlice nedaleko za Hradcem. Letošek byl pro nás však o něco neobyčejnější než ty předchozí. Neb kromě očekávání na nový zrod boha Dažboga, jsme k našemu obřadišti měli přijmout vzácné hosty. Nejen z naší Rodné víry, ale i členy Pohanského kruhu, se kterými jsme se seznámili na rodnověrském hradeckém setkání.

Na shromaždiště jsem na svém skromném oři přijel odpoledne. Z dáli jsem jíž viděl siluety Agnety a Mysliče z Pohanského kruhu, byl tam i Chotěbud, člen Rodné víry, který za námi přijel až z Lužice. Společně jsme pak polní cestou došli na obřadní místo. Započal velmi ne/oblíbený hon na suché dřevo. Byl jsem plný obav, zda nějaké vůbec nalezneme, neboť Hradec byl několik dní před tím zachvácen lehkými deštíky. Myslič zapojil svůj instinkt a našel úplný zlatý důl pod nedalekými duby. Okolní luka byla zahalena magickým oparem.

Mezitím přijel Ctirad, jenž, jakožto žrec, přivezl obřadní koláč, medovinu a vepřové na ranní obřad. Přijel s ním i Štěpán, který každoročně navštěvoval kračunové svátky pořádané zbylou částí Rodné víry. Čekali jsme už jen na Drahomíra. Ten byl totiž na cestě zdržen hlídkou otrapů, kterým se nezdál stav jeho oře.

Bohůmžel se nám nepodařilo obřad započít tak, abychom se při něm mohli rozloučit s ustupující vládou Dažboga. Na všech bylo ale vidět, že jsou s Dažbogem v mysli. Po vydařené hlavní části obřadu přišlo na osobní obětiny bohům a předkům. Myslič s Agnetou nám při nich předvedli, jak obětují bohům oni, kteří se považují spíše za Germány. Pak už jen zbývalo oslavy dovršit hodokvasem. Na druhý den brzy ráno jsme přivítali nově zrozeného božice! Sláva!

Radek