Velesův den 2022

Tento svátek následuje známější Hromnice a tak stál mimo můj hlavní zájem. Ne, že bych tohoto boha plodivé síly, jakožto slovanskou verzi Cernunose neuznával, ale toto období mu osobně nepřisuzuji. Má však několik atributů, které nejspíš k zavedení této tradice vedly. Já bych ho posunul více k předjaří.

Ač jsem původně nepředpokládal moji účast na tomto obřadu, stal jsem je jeho účastníkem díky uvalené karanténě. Původně jsem byl totiž domluven s Veleslavou a Mstislavem na oslavu Imbolcu – Hromnic, která předchází Velesův den. Měla se konat tady u nás na jihu, ale z výše uvedeného důvodu z toho sešlo. Takže obřad Hromovládce s Bohyněmi zrodu sice proběhl, ale na svatyni v místě bydliště a jen v základním počtu účastníků (bohové, entity místa a já).

Přesunutím plánů se uvolnil čas pro moji účast.

Nastal čas a Doublebané vyrazili. Ne, nebyl to výpad na území Charvátů, ale přátelská návštěva s uctěním boha Velese, vázající se k tradičnímu posvátnému místu na jejich pomezním hradě na dohled Zličska. Cesta proběhla v pohodě i se zastávkou na oběd pod Šternberským hradem, až nás překvapilo, že už jsme tam. Bahnitá cesta k hradišti od Češova, chráněná větvemi na cestě, nás nemohla zastavit. Výsadek cestu vyčistil a Rostislav se svým vozem 4×4 projel až za první val před severovýchodní bránu. Byli jsme v „Češovských valech“ u Kopidlna.

Tohle hradiště je fascinující. Velikostí fortifikace a skladbou stromů. Historie je multikulturní, v pozitivním slova smyslu. Od doby pozdní bronzové až po novověkou Třicetiletou válku. Podrobný průzkum zde dosud neproběhl, ale nálezy z náhodných sběrů napovídají využívání a upravování tohoto místa. Dnešní výšku valů mají na svědomí Švédové. Staré opevnění navýšili nad původní dochované valy, což je nejlépe vidět v klešťovitých branách.

Byli jsme tu první a tak jsme využili čas k průzkumu hradiště. Vyrazili jsme po vrcholu valu od severovýchodní brány k severozápadní straně. Val se postupně stáčí k západu k tzv. Prasečímu rynku, což je předhradí na ochranu pramene vybudované Švédy.

Z valu je skvělý výhled a tak naším zrakům neunikla postava prodírající se podrostem k nám. Zaostřili jsme své bystré zraky a poznali Chotěbuda, tohoto známého badatele lužické srbštiny. Pod jeho vedením jsme zamířili na místo konání akce. Minuli jsme „vnitřní val akropole“ vylezli na jižní val a zkusili najít ono místo. Les však zakryl stopy minulých aktivit. Když jsme skončili u jižního rohu hlavního valu, kde se napojuje val předhradí, se naštěstí blížila záchrana v podobě Veleslavy se Mstislavem, kteří přicházeli od redut.

Po pár minutách, pod odborným vedením, naše karavana došla na dvakrát minuté místo. Zde mezi rozložitými duby a habry se založilo tábořiště. Z pod listí jsme vyhrabali zbytky ohniště, což i nás prvně účastnící se ujistilo, že jsme na správném místě.

Došlo se pro věci do auta, přišel Soběslav… Pak následovala obvyklá činnost před obřadem. Stavění stanů, příprava dřeva na oheň, pokusy rozdělat oheň… Ano, nájezdníci, vlastně návštěvníci z Doubleb ukázali, že to umí. Třeba ví, že nahnilé mokré dřevo nehoří. Výmluvy typu „to vyschne a pak to pohoří…“ Doudlebané neberou.

Přibyli další účastníci, až jsme dosáhli počtu 13 duší. Z toho byli tři děti. Ani nevím, jak jsem se dožil soumraku, protože jsem byl stále pod střelbou, kterou vedl malý Lišák Rosťa. To máte kulomety, minomety, námořní děla… vše v dřevěné podobě. No, dal jsem to. Slunce postupně zapadalo nad západním valem a barvilo vše do oranžova.

Místo obřadu byl košatý dub s idolem Velese a za svitu prvních hvězd začala obřadní oslava tohoto boha. Po rozdělání posvátného ohně se vedení ujal Vítoslav a propojil nás s Velesem. Moje podvědomí ho vnímalo. Ten úchvatný pocit, kdy náš časoprostor postrádá pevné hranice. Prostě boží. Vzhlížel jsem do koruny obřadního dubu a uvědomil si další zvláštnost tohoto místa. V tomto čase a na tomto místě byla koruna obřadního dubu, z našeho pohledu, přímo v souhvězdí Býka. Náhoda?

Prý si toho nikdo za tu patnáctiletou tradici nevšiml. To jsou ty „náhody“ které vás přesvědčí, že je něco jako „shůry“ nebo „za závojem“ či „prolínání světů. Připilo se na vše možné a začal hodokvas. Sešli se supr lidé a tak bylo o čem debatovat. Nemusíte s ostatními souhlasit, ale jiný náhled vás posune dál. Bylo to i vášnivé, ale tolerance vítězila. Kdyby to tak bylo i v politice. Hodokvas pokračoval a kroužek u ohně se postupně zmenšoval. V 4. 30 h to zabalili i ty nejodolnější.

Zimu jsem nepodcenil a tak se mi spalo dobře.
Ráno jsem vylezl za stanu, když svítalo. Všichni spali a já pospíchal zachytit východ slunce ve východní bráně. Jen tak tak.

Ranní couraní po hradišti mě naplnilo obdivem k této lokalitě. Míst k mystické činnosti je zde plno. Po návratu na tábořiště jsem viděl, že nejsem sám kdo, je vzhůru. Synovec Luboš už vařil vodu na kafe. V mém „ešusu“ byl sice led, ale moderní plynový vařič to zvládl. Pokrok nezastavíš. Dobřeee, je to o pohodlí.
Jak všichni vstávali, chvilku to vypadalo jako sraz zombie, ale kafe srovnalo i horší stavy. Zbylo jen balení a loučení.

Moc dík za nevšední zážitek. Rodná víra je zárukou vydařené akce po všech stránkách.

Frostík

Ještě pár ranních fotek:

Tábořiště od severovýchodu

Obřadní místo

Koruna obřadního dubu, kde v noci bylo souhvězdí Býka

---

Já za nás pouze dodám, že se tento ročník Velesova dne opravdu vydařil, a to i přes drobné nesnáze, mezi něž patří např. absence Lutobora, který tento obřad pravidelně pořádá a vede…

Veleslava

A také přidám pár fotek: