Tradiční tetování chorvatských křesťanů

Ruce a předloktí chorvatských žen žijících v Bosně a Hercegovině zdobí tetování. Vyobrazené, jasně předkřesťanské symboly by člověk jen těžko hledal na lidech katolického vyznání.
Vystopovat dobu, kdy s tím jejich předci začali a co je k tomu původně vedlo, asi nebude možné. Jedná se však o živoucí důkaz toho, že i staří Slované znali tetování. Tuto myšlenku zastával i chorvatský archeolog Dr. Ciro Truhelka.

Největšího rozšíření se tetování těchto symbolů dočkalo v období nadvlády Osmanské říše nad Bosnou (1463-1878). Chorvaté tetovali své děti nejčastěji před jejich desátým rokem života. Chtěli je tím ochránit před Turky, kteří je unášeli na území dnešní Bosny nebo Turecka, kde z nich udělali otroky a služebnictvo nebo z nich cvičili vojáky. Chorvatské ženy věřily, že je tetování je samotné zase ochrání před zajetím či znásilněním tureckými muži. Všichni odvlečení byli přinuceni ke konverzi na islám. Tetováním pak dokazovali sobě i ostatním, že na tuto víru přešli nedobrovolně. Kromě symbolů bylo často tetováno i jméno nebo iniciály tetovaného jako připomínka toho, kým skutečně je.

Vedle výše uvedeného, se tetovalo např. i při příležitosti přechodu do dospělosti, nejčastěji v období jarní rovnodennosti.

Tetovací inkoust se připravoval z mateřského mléka (obvykle ženy, která již porodila dítě mužského pohlaví), medu, sazí a uhlí. Obvyklé bylo i mléko černé ovce nebo koňské Taková směs se do kůže vpichovala větší jehlou poté, co byl předem celý ornament nakreslen její tupou stranou. Tetování se přerušilo před dokončením jen v případě velkého krvácení nebo nesnesitelné bolesti. Ruka se po dokončení mazala voskem nebo se přikryla hedvábným papírem, jeden den se ponechala bez mytí. Vzhledem k podmínkám a prostředkům asi nikoho nepřekvapí nemalý výskyt infekce.

Vzory každého tetování se velmi podobaly jeden druhému a obsahovaly totožné prvky. Základem jednotlivých symbolů byl kříž, který nechyběl na žádném tetování. Jedná se však o jediný křesťanský motiv, ty ostatní s tímto náboženství nemají pranic společného. Samotný si jej pak někteří nechávali tetovat i na paže, ramena nebo čelo.

Místo křížku samotného se však častěji jako základ hlavního motivu kreslila (a kreslí) jeho rozvětvená verze. Výsledek vypadá jako 4 spojené runy algiz, nejjednodušší podoba zaklínadla aegishjálmr. Okolo tohoto symbolu se vyobrazilo zdobení ve tvaru kruhu nebo půlkruhu a další větvení.

Předloktí a ruce starších chorvatských žen v některých oblastech Bosny a Hercegoviny zdobí tyto symboly dodnes. Tradice jako taková však zanikla na začátku 50. let minulého století s nástupem komunistickému režimu. Dnes se k ní vrací někteří z mladších Chorvatů, jak dokládá např. níže odkazovaná galerie na deviantArtu, tento článek nebo tento rozhovor, ve kterém se mladá Tea svěřila, že chce na tradici svých předků navázat a tetovat chce nechat sebe i své potomky.

Další fotky:

– galerie dnešních tetování na tetoviranicovjek.bloger.index.hr

– galerie autora LubovRybakov na dA

– galerie na pijemikrv.tumblr.com (zdroj druhého obrázku)

– galerie na Google+ (zdroj prvního obrázku)

– galerie na Flickr.com

Zdroje informací:
noahsprojectblog.wordpress.com | flickr.com/groups/catholic_church | vice.com | folklored.blogspot.cz | tetoviranicovjek.bloger.index.hr