Stribog

O tomto bohu se zmiňuje Nestorova Pověst vrěmennyсh lět, která jej jmenuje mezi bohy, kterým nechal roku 980 postavit v Kyjevě modly kniže Vladimír. Jméno tohoto boha uvádí i Slovo sv. otca Ioanna Zlatousta, které se zmiňuje o tom, že lidé vedle jiných pohanských bohů „…věří v Striboga…“. Jeho význam není nikde nijak specifikován, proto jsme při jeho výkladu odkázáni pouze na etymologii. Nejpravděpodobnější se jeí teorie, která vidí v Stribogovi přejímku z íránského prostředí. V mazdaismu je Sribaga – „bůh, jehož podstata je krása“ nebo „bůh vznešený a ušlechtilý, vhodný cti“ jedním z přídomků Ahury Mazdy.

Striboga zmiňuje i Slovo o pluku Igorově, údajně staroruská památka z 11. století, o jejíž pravosti však panují pochybnosti. Praví: „Z přímoří dech větrů, Stribogových vnuků, přináší smršť šípů z poloveckých luků.“ Podle této zmínky se mnohdy usuzuje, že Stribog byl bohem větrů. Potom se při výkladu předpokládá zvukomalebný základ strí-.

Literatura:
Fasmer, Maks: Etimologičeskij slovar‘ russkogo jazyka – http://starling.rinet.ru/main.html
Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů. Praha 2002.
Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2000.