JAR-

Původní podobu jména tohoto praslovanského boha neznáme. Pouze můžeme předpokládat, že základem jeho jména byl kořen *jar-, neboť jej nesou i jeho pozdější následovníci, jimiž byli polabský Jarovít a východoslovanský Jarilo. Původní význam jména můžeme nejpravděpodobněji vyložit jako ten, kdo přichází z novým rokem.

Původní praslovanský mýtus spojený s tímto bohem můžeme rekonstruovat jednak na základě informací o polabském Jarovítovi, jednak na základě materiálu, jenž nám poskytuje slovanský folklór. Co se týče Jarovíta, je pro nás důležitá fakt, že jeho svátek se konal v někdy v druhé polovině dubna. Nejvyšší hodnotu má však zaznamenaný výrok jeho žerce, který pronášel: „Jsem váš bůh, který pokrývá pole travou a lesy listím. Plody polí a lesů a všechny věci užitečné lidem jsou v mé moci.“ Na slovanském území ovlivněném pravoslavím byl tento bůh ztozožněn se sv. Jiřím. Důležité jsou pro nás texty jihoslovanských, východoslovanských i západoslovanských obřadních písní vztahujících se ke svátku sv. Jiří (24. dubna), dále je zvláště cený archaický ruský duchovní verš o Jegorii Chrabrom a folklórní informace o běloruském a ruském Jarilovi.

Ná základě údajů, které nám tyto zdroje poskytují, můžeme rekonstruovat nejdůležitější část mýtu spojenou s tímto bohem. *Jar- je zobrazován jako krásný mladý bůh, jenž byl za nezcela jasných okolností uvězněn v podsvětí. Z tohoto uvěznění se mu však podaří uniknout a postupuje strastiplnou cestu z podsvětí na náž svět, plnou nejrůznějších překážek. Všechny nástrahy se mu podaří překonat a nakonec na vraném koni přijíždí na náš svět, který však zastihne v hrozném rozvratu a umrtvení, což je obraz zimy, kterou jeho pobyt v podsvětí vyvolal. Nad lidmi se slituje a zlatými klíči, které mu snad podá jeho matka, odemkne nebe a zemi; zemi daruje vlahou rosu a nebi hřejivé sluneční paprsky, což umožní vzrůst nové generace a zplození úrody. Řád a blahobyt je tak světu navrácen – přichází jaro. Tento mýtus se odehrál v mytologických časech – na počátku věků. Období zimy nám dnes připomíná neblahý pobyt *Jar- v podsvětí, koncem dubna pak oslavujeme jeho slavný a spásonosný vítězný příchod na svět, čímž tento fakt ztvrzujeme a tím napomáháme i udržení božského řádu světa.

Literatura:
Belaj, Vitomir: Hod kroz godinu. Zagreb 1998.
Famincyn, Aleksandr Sergejevič: Božestva drevnich slavjan. Sankt-Peterburg 1884.
Frolec, Václav: Sveti G’org’i vo narodnata tradicija na slovenskite narodi. In: Make-donski Folklor, god. VI, broj 12, Skopje 1973.
Huzjak, Višnja: Zeleni Juraj. Zagreb 1957.
Kirpičnikov, Aleksandr Ivanovič: Sv. Georgij i Jegorij Chrabryj. Sankt-Peterburg 1879.
Koleva, Tatjana: Gerǵovden u južnite Slavjani. Sofija 1981.
Rybakov, Boris Aleksandrovič: Jazyčestvo drevnich slavjan. Moskva 1981.
Rystenko, A. V.: Legenda o Sv. Georgiji i Drakone v vizantijskoj i slavjanorusskoj literature. Odessa 1909.
Senderovič, S. Ja.: Georgij Pobedonosec v russkoj kuľture. Moskva 2002.
Václavík, Antonín: Svatý Jiří, trávu aj hady búří. In: Naše Valašsko, 13, 32-36, 1950.
Váňa, Zdeněk: Svět slovanských bohů a démonů, Praha 1990.
Vražinovski, Tanas: Narodna mitologija na Makedoncite. Skopje-Prilep 1998.