VELESŮV SVÁTEK

Pořadatelem tohoto svátku je Lutobor a pomocníkem Vítoslav. Svátek se od roku 2007 pravidelně koná nejbližší sobotu po polovině února na hradišti Češov u Kopidlna ve východních Čechách.

Veles Veles je mocný bůh podsvětí, dobytka a čarovné síly. Není vůbec náhodné, že doba jeho svátku připadá na opačnou polovinu roku, než doba svátku Perunova, s nímž Veles tvoří protikladnou dvojici. Tito dva bohové jsou v rámci slovanského panteonu bohy nejmocnějšími a také nejoblíbenějšími. Perun měl své příznivce zejména mezi bojovníky a aristokracií, Veles pak především mezi prostým lidem a také čaroději. Nelze však říci, že by spolu Veles a Perun byli zavilí nepřítelé, jejich povaha je natolik odlištná, že se spíše v souladu všehomíra doplňují, jako se doplňuje den a noc a léto se zimou.

Stanovit datum původního Velesova svátku ve slovanské tradici není zcela jednoduché. S Velesovou mytologií mohlo být spojeno svátku více. Často se uvažuje o zimním slunovratu, kdy je při nejdelší noci náš svět nejblíže podsvětí – Velesově říši. Tento fakt je jistě nutné při rekonstrukci obřadnosti zimního slunovratu vzít v úvahu, nicméně podle všeho vyplývá, že hlavní Velesův svátek se konal až o nějaký týden později, přesto však stále v zimním období. Podle některých názorů byl Veles oslavován na den sv. Blažeje (3. února), neboť kult sv. Blažeje ve slovanském prostředí Velesův kult po pokřesťanštění zastoupil. Nicméně tento názor je zjevně nesprávný, neboť Blažejův svátek byl stanoven mnohem dříve, než se vůbec křesťanství ke Slovanům dostalo, a navíc nikde v novodobé slovanské obřadnosti nejsou zachovány na den sv. Blažeje znaky upomínající na kdysi jistě velmi významné a honosné slavnosti. Významné svátky, které uchovaly mnohé atributy Velesových slavností, se však konají o něco později. Je to český masopust nebo jemu odpovídající ruská maslenica. Pro tyto svátky je dodnes (místy) typické přestrojování do zejména zvířecích masek, což je element evidentně spojený s Velesem jako s bohem ochráncem zvěře domácí i divoké, navíc jako s bohem, jehož čarovná moc dovoluje transformaci člověka ve zvíře, což nošení zvířecích masek naznačuje. Nemůžeme ani opominout všeobecné a nevázané veselí, spojené s atributy a rituály přinášejícími plodnost, což je rovněž Velesovou doménou. Problém, je že doba masopustu se řídí podle velikonočního cyklu, který přineslo až křesťanství. Dnes tedy můžeme jen s určitou přibližností říci, že starý Velesův svátek připadal někdy na období února, přičemž jeho atributy převzal po přijetí křesťanství masopust.

Průběh obřadu:

Část první:

Žrec stojí čelem k, do půlkruhu rozestavěných obětníků a k nim toto pronáší:

V čase zimy třeskuté, kdy slunce jest skryto za sněžnými mračny,
Bloudí po zemi stíny mrtvých, jež hlídají spící bory.
Morana drží vše živé ve svých pazourech, oděná v ledové kráse,
Závojem chladu ovinutá. Vše živé svým mrazivým dotekem k smrtelnému spánku ukládá.

Tu za bílými poli, černými lesy, za ledovým příkrovem stojí vlk bílý,
Po cestě běží, ohonem mrazivé květy smetá a Moraně píseň zpívá.
To chlad a mráz volá – zaklíná : „Hej bratře mraze, odejdi do polí, do rolí,
Svou mrazivou silou dveře rozrážej, doširoka je otvírej a hosty očekávej“
Mocný Veles – kraví bůh přichází, moudře lidem radí, před mrazem jejich stáda chrání.
A my jdeme s ním, bílou cestou zimy,
Volajíce „Sláva Velesovi“

Účastníci opakují: „Sláva Velesovi“
Pomocník: „Sláva bohu moudrému“
Účastníci: „Sláva Velesovi“
Pomocník: „Sláva bohu skotímu“
Účastníci: „Sláva Velesovi“
Pomocník: „Sláva bohu návi“
Účastníci: „Sláva Velesovi“

Část druhá:

Žrec zapaluje obětní oheň, otáčí se zády k účastníkům směrem k houštině a promlouvá k Velesovi:

Velese, skotí bohu, ty jež chráníš naše stáda před zimou krutou,
Opatruj v čase mrazivém naše telátka, aby s prvním Jarovitovým dechem s radostí
Na luka vyběhla a skotačíce se zpět do chlévů vracela.
Dej síly našim býčkům, by se stáda rozrůstala, ne nemocemi hynula
Kravkám našim mléka mnoho dej, by másla i tvarohu bylo dostatek
Hle Velese tvou oběť, býčí roh, přijmeš li tuto oběť, tvůj dar hojnosti budeme očekávat.

Žrec hodí roh do ohně. Pokud byla oběť přijata, žrec zvolá: „Chvála tobě Velese, přijal jsi naši oběť.“

Účastníci zvolají: „Sláva Velesovi!“

Velese, jsi bohem návi, jsi bohem ráje,
ve kterém naši předkové došli odpočinutí.
Dej nám, Velese, tvé přízně,
abychom i my, až do dohoří plameny našich životů,
byli v tvém kraji přijati a mohli pokojně s předky besedovati.
Hle Velese tvou oběť, máslo a sýr, přijmeš li tuto oběť, dar přízně návi budeme očekávat.

Žrec hodí obětiny do ohně. Pokud byla oběť přijata, žrec zvolá: „Chvála tobě Velese, přijal jsi naši oběť.“

Účastníci zvolají: „Sláva Velesovi!

Ty jež děti své čarovnou svou mocí chráníš před smrtí a nemocí
Dej nám moudrosti tvé božské!
Tvá moc je nesmírná Velese,
vládneš zvěři, vládneš živým, vládneš mrtvým.
Veď nás i nadále, veliký Velese, tvojí cestou –
– cestou moudrosti, cestou poznání,
dej nám sílu ubránit se všemu zlému.
Hle Velese tvou oběť, černý chléb, přijmeš li tuto oběť, tvůj dar moudrosti budeme očekávat.

Žrec hodí hodí chléb do ohně. Pokud byla oběť přijata, žrec zvolá: „Chvála tobě Velese, přijal jsi naši oběť.

Účastníci zvolají: „Sláva Velesovi!“

Žrec vezme od pomocníka podnos s chlebem rozděleným podle počtu účastníků, pozvedne jej k ohni a zvolá: „Velese, vlož svou čarovnou moc do tohoto pokrmu, ať můžeme naslouchat tvým moudrým slovům.“

Žrec přebírá od pomocníka džbán s pivem a pozvedá jej:

Moudrý Velesi,
Silný Velesi
Mocný Velesi
Přijmi od nás tuto obět,
tvou přízeň nám zachovej,
tvé ochrany dostatek nám dopřej
…a vlévá část do ohně.

Pomocník: „Sláva Velesovi“
Účastníci opakují: „Sláva Velesovi“
Pomocník: „Sláva bohu skotímu“
Účastníci: „Sláva Velesovi“
Pomocník: „Sláva bohu moudrému“
Účastníci: „Sláva Velesovi“
Pomocník: „Sláva bohu návi“
Účastníci: „Sláva Velesovi“

Poté uchopí žrec džbán a připíjí na slávu Velesovi, podá džbán pomocníkovi ten taktéž připíjí, pomocník podává účastníkům a to prvnímu zleva z jeho pohledu. Účastníci připíjí, dle potřeby provolávájí slávu Velesovi atd. Poslední z účastníků předá džbán žreci, ten jej pokládá vedle ohně. Poté pomocník obejde účastníky, dá všem chléb a sám si vezme poslední. Po snězení chlebu je obřad ukončen.

Reporty z jednotlivých ročníků: ZDE