21.06.2017

Bohyně Chors neexistuje

13

V posledních letech se šíří nesmysl o existenci jakési bohyně Chors – bohyně měsíce, noční oblohy a podzimu. Jako první jsme se mohli o její existenci dočíst v knize pohádek Ivana Hudce – Báje a mýty starých Slovanů. Nedlouho po něm podpořil představu Chorse jakožto ženského božstva slovenský autor fantasy Juraj Červenák. Kvůli čtenářům těchto dvou autorů se začala informace o bohyni měsíce rychle šířit a nejen ezoterické weby ji už předkládají jako samozřejmou (ne-li historicky doloženou) skutečnost. Jak to doopravdy s Chorsem je, jsme se proto rozhodli rozepsat v tomto článku.

Co víme o Chorsovi/Chorsu

Chors se řadí mezí božstva východních Slovanů a patřil i do Vladimírova panteonu, tedy mezi bohy uctívané kyjevským knížetem Vladimírem Svjatoslavičem, jejichž modly nechal vztyčit na kopci naproti kyjevskému paláci.

Jako bůh Chors Dažbog je zmíněn v Povesti vremennych let (Vyprávění o dávných časech, někdy zvané též Nestorův letopis ruský či jen Letopis ruský). Už samotné spojení jmen Chors a Dažbog napovídá, že se jedná pravděpodobně o sluneční božstvo se jménem převzatým od sousedních neslovanských kmenů. Nelze vyloučit, že v opisech či původním textu došlo k chybě a jejich autoři pouze pozapomněli spojku mezi jednotlivými jmény božstev uvést. Je však také možné, že je to opsáno správně. Čárky mezi slovy se v takto starých textech nepsaly a dvě slova nemusela být nutně oddělena spojkou i.

V nejstarším dochovaném přepise – v Lavrentijevském rukopise z roku 1377 se píše následující (přepis byl převeden do čitelnější podoby):

  • И нача княжити Володимеръ въ Киеве единъ и постави кумиры на холму вне двора теремнаго: Перуна древяна, а главу его сребрену, а усъ златъ, и Хърса, Дажьбога, и Стрибога и Симарьгла, и Мокошь.

Na obrázku originálu Lavrentijevského rukopisu, který pochází z této stránky, jsme uvedenou část a jméno Chorse zvýraznili. Můžete si povšimnout, že za Chorsem uvedeného Dažboga neodděluje spojka i, která se dále nachází mezi ostatními jmenovanými božstvy. Chybí také tečka uprostřed řádku, která rovněž následuje před každým dalším božstvem, avšak ta pouze čtenáři udává, kdy se má nadechnout.

Michal Téra v knize Perun: Bůh hromovládce přepsal text z Nestorova letopisu takto:

  • A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.

Ve stejné knize Téra cituje množství pozdějších zápisků, které Chorse zmiňují. Často se jejich autoři zcela očividně inspirovali právě u Nestora.

Další zajímavou zmínku nalezneme ve Slovu o pluku Igorově. U této památky však stále probíhají dohady o její pravosti.

  • Всеславъ князь людемъ судяше,
    княземъ грады рядяше,
    а самъ въ ночь влъкомъ рыскаше:
    изъ Кыева дорискаше до куръ Тмутороканя,
    великому Хръсови влъкомъ путь прерыскаше.

V překladu Hany Vrbové:

  • Veleslav lidu vládl,
    spory knížat soudil,
    sám však jak vlk nocí nepokojně bloudil,
    než zazpíval kohout, dospěl od Kyjeva až k Tmutorokani.
    Bohu slunce, Chorsu, často zkřížil dráhu.

Překlad není doslovný, nýbrž umělecký a vidíme na něm dva hlavní nedostatky: 1) jméno by mělo znít Všeslav, nikoli Veleslav a 2) autorka překladu přidala před Chorse jeho domnělou funkci boha slunce, která se v originálu nenachází.

Jméno Chors a jeho původ

Už samotné jméno Chors napovídá, že se nejedná o původně slovanského boha. Původ Chorsova jména můžeme hledat v jazycích kmenů, které Slovany na pozdně pravěké až raně středověké Rusi obklopovali. Michal Téra ve své dizertační práci uvádí, že v íránských jazycích existuje několik výrazů pro sakrální označení Slunce, které mohou mít s Chorsovým jménem souvislost.

Perské chūršēd/chōršed znamená „Slunce-král“, podobný význam má kurdské chūr a digorské chor. Sám však dále uvádí, že hledat původ Chorse až v oblasti Íránu není zcela správné, protože by skupina -rš- zůstala zachována. Podobně jako ve slovech коршун [koršun] „luňák“ a аршин [aršin] (stará ruská délková jednotka loket) by tedy jméno božstva znělo Chorš. U Alanů (sarmatského kmene íránského původu, který byl Peršanům blízce příbuzný) můžeme předpokládat výraz *chors či *churs, opět s významem „Slunce-král“.

Jedna z teorií uvádí, že Chorsovo jméno možná převzali i ugrofinští Mansové a Chantové, u nichž se vyskytuje sluneční bůh Kors-Torum.

Jméno Chors – Růžičkův výklad a další lidová etymologie

Lidovou etymologií se nazývají výklady založené jen na vnější zvukové podobě bez jakýchkoliv hlubších souvislostí. Takových výkladů u Chorsova jména rovněž existuje hned několik.

Uváděla se souvislost s řeckým chóros s významem „tanec, zejména kruhový“ a chrysos „pozlacený“. Od této teorie se již upustilo.

Josef Růžička v knize Slovanské bájesloví hledal souvislost s výrazem chrstnouti, zde se však jedná čistě o shodu hlásek. Dále uvádí podobnost se slovem choroš nebo chořiště, přičemž chořiště má představovat místo, na kterém tančí víly.
České slovo „choroš“ jako název houby si vymyslel Josef Jungmann. Poprvé je doloženo až v jeho slovníku. Vytvořil ho nejspíše z polského názvu rostliny „chroszcz“ (nahoprutka), který si mylně spojil s ruským „chorošij“. Polské „chroszcz“ však souvisí s českým slovem „chrastí“.
Ruské slovo chorošij „dobrý“ je doloženo od 13. století. Je podle všeho odvozeno od staroruského „chorobryj“ s významovým posunem „chrabrý, statečný > prospěšný, dobrý“. Souvislost s Chorsem není obhajitelná kvůli „plnohlasí“ v slově chorošij, Chors není nikdy psán s plnohlasím, skupina or je tam východoslovanským následovníkem praslovanského slabikotvorného r (*Chr̥sъ).
Slovo choriště najdeme v bulharštině a představuje místo, kde se tančí, taneční plac. Je odvozeno ze slova „choro“ – tanec, přejatého z řeckého χόρος téhož významu.

Lidová etymologie pak spojuje Chorsovo jméno i se staročeskými výrazy zakrsati, zakrsnouti „chudnouti, ubývati, zakrsnouti“ a polském wy-chars-ły „slabý, unavený, ubývají“. 

Další jména, se kterými je Chors spojován, jsou názvy několika bulharských obcí Хърсово [Chrsovo] a srbské osobní jméno Хрс [Chrs] ( Хрсовик [Chrsovik]). Dále se můžeme setkat s toponymy Хорсово болото [Chorsovo boloto] – „Chorsova bažina“ a овраг Хорсов [ovrag Chorsov] – „Chorsova rokle“.
Jméno Chrs je sice u Srbů doloženo, ale je to téměř jistě zkrácenina řeckého jména „Christofor“ (česky Kryštof). Takže v něm nehledejte Chorse, ale Krista. Ostatní zmíněné názvy mohly vzniknout stejným způsobem. Název Хорсово болото je doložen k 17. století, místo se však dnes již nazývá jinak a více informací jsme k němu nenašli.
Bulharský název Хърсово nese i rumunské město Hârșova v Dobrudži. Toto město mělo v antice název „Carsium“. Současný název je od toho patrně odvozen.

Proč nemůže být Chors ženského rodu

Jak jsme uvedli výše, původně zapsané jméno (tedy v staré církevní slovanštině) zní Хърсъ – čili [Chrs]. V mladších textech se objevuje už jako Chors (tvrdý jer se změnil v samohlásku o).  Rekonstruovaná podoba v klasické staroslověnštině zní Хръсъ. Jako podstatné jméno patří mezi o-kmeny, které nikdy nejsou rodu ženského.

Jméno Chors ve staroslověnské podobě si můžeme vyskloňovat:

  1. pád: Хръсъ – богъ сь зоветъ сѧ Хръсъ
  2. pád: Хръса – азъ имамь кънигꙑ о бозѣх нъ без Хръса
  3. pád: Хръсоу – азъ жьрѫ Хръсоу
  4. pád: Хръсъ / Хръса – азъ виждѫ Хръса
  5. pád: Хръсе – азъ призꙑваѭ тебе Хръсе
  6. pád: Хръсѣ – азъ глаголѭ о Хръсѣ
  7. pád: Хръсомь – Владимиръ постави капище съ Хръсомь

Jak vznikla bohyně Chors

Jako první přišel s bohyní Chors Ivan Hudec ve své knize pohádek Báje a mýty starých Slovanů. Z této knihy pochází hojně kopírované informace, které se šíří zejména ezoterickými vodami.

Toto je několik výňatků z uvedené knihy:

  • Bohyně Měsíce Chors tajně miluje bohyni Pizamar, nerozlučnou přítelkyni Vesny a Lady, bohyní jara a lásky.
  •  Chors, bohyně Měsíce, se z toho dlouhého toužení roznemohla. Celá neduživá a bledá truchlila nad svou nenaplněnou láskou k bohu Radhostovi a k Ladě, bohyni jara a lásky. Vymýšlela intriky a radovala se z tajné lásky jiných.
  • Jarilo je zase naučil brousit kameny a kypřit půdu, Podaga předvídat počasí, Chors zpívat ukolébavky a mluvit v rýmech – to je to, čemu dnes říkáme básně a písně. Bohyně Pizamar jim věnovala jednu ze svých píšťalek a dala jim poznat řadu dalších umění.
  •  Nedivte se, že ho bledá a téměř průsvitná Chors okouzlila – bůh Stribog byl samotář a samotáři milují věci a lidi jen tehdy, když v nich vytuší křehký příslib ducha.

Ivan Hudec v poznámkách na okraji stránek uvádí k Chorsovi ještě následující:

  • CHORS. Měsíční božstvo. V slovanské mytologii se spojuje se slunečním Dažbogem a vyjadřuje propojení slunce a měsíce. ]e záhadou slovanského, konkrétně kyjevského panteonu a mluví se o něm v ruských letopisech a v mladších nekanonických biblických spisech a textech. (Tím zřejmě myslel protipohanská kázání.)

Dalším autorem, který se inspiroval slovanskou mytologií, je slovenský autor fantasy Juraj Červenák. V sérii Černokněžník (první díl Vládce vlků vyšel v roce 2003) se Chors vyskytuje jako bohyně měsíce, kterou vyznávají ženy a která je nakloněna i lesbické lásce. Zjevuje se v podobě sovy. Uctívá ji jedna z hlavních postav – kněžka Mirena.

Výňatek z knihy Vládce vlků:

  • „Dobrá, dobrá, odpusť mi. Mimochodem, můžu se zeptat, kdo je vlastně ta Chors?“
    „Vážně,“ přidal se Rogan. „Pořád se jí zaklínáš. Kdo to má být?“
    Mirena se zatvářila otráveně. „Vy nevíte, kdo je to Chors?“
    „V životě jsem o takové bohyni neslyšel,“ přiznal Velemir.
    Vědma zavrtěla hlavou nad takovou neznalostí a pozvedla před jejich zraky svůj a mulet. Světlo ohně se míhalo na malém stříbrném srpku. „Chors je bohyně měsíce, pitomci, mocná královna čarodě­jek. Zjevuje se v podobě sovy. Kmeny daleko na východě si jí váží stejně jako Peruna nebo Velese. A taky je bohyní lásky. Jenže… Mirena se zarazila a zašilhala nejdřív na jednoho, a pak na druhého muže.
    „Jenže co?“ předklonil se Velemir zvědavě.
    „Vy dva hlupáci se určitě budete řehtat. Pohled na vaše rozchech­tané ksichty si radši ušetřím.“
    „Přísahám, že se ani neusměju,“ položil si Velemir dlaň na srdce.
    „To bych ti ani neradila.“ Mirena se na něj chvíli dívala, a pak pokrčila rameny. „Dobrá tedy. Láska, kterou má Chors v oblibě, je… no, zkrátka, je to láska ženy k ženě.“

Když jsme se kdysi s Ďurem setkali na jedné autogramiádě, na některé jeho postavy jsme se zeptali. K Chors(ovi) uvedl, že se o ní/něm ví tak málo, že mu to nebránilo v tom, aby z ní/něj udělal bohyni a zasadil ji do příběhu dle své fantasie. Zároveň se podělil o to, že někteří jeho fanoušci, kteří zároveň píší povídky, se s bohyní Chors natolik ztotožnili, že ji ve svých dílech prezentují na chlup stejně.

V současné době najdeme bohyni Chors i ve tvorbě českého autora sci-fi Františka Kotlety.

Výňatek z knihy Perunova krev I:

  • „A ty jsi?“ přerušil jsem ji.
    Opět ten zvonivý smích.
    „Co myslíš?“
    „Bohyně.“
    „Ano,“ přikývla blahosklonně. „Mimochodem, mé jméno je Chors. Jsem nejstarší dcerou Mokoše a jako taková mohu vládnout nad vílami, jejími dcerami, které plodila s lidskými syny.“

Nesmysly, které se o Chorsovi/Chorsu dnes můžete dočíst

Odkud někteří čerpají své informace, jsme si objasnili. Zbývá tedy citovat weby, které po internetu šíří nesmysly o bohyni Chors, abyste si udělali představu. Mnohé z nich knihu Ivana Hudce jako zdroj přímo uvádějí. Zmíněné povídání o bohyni Chors se nachází i na mnoha dalších webech, které zde již neuvádíme, neboť se jedná prakticky o totožné texty.

 

Veleslava, Vítoslav, Mstislav


Literatura a další zdroje informací:

  • ČERVENÁK, Juraj. Černokněžník. České vyd. Praha: Wales, c2003. ISBN 80-86390-71-3.
  • HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. S.l.: Slovart, c1994. ISBN 80-7145-111-8.
  • KOTLETA, František. Perunova krev. Praha: Epocha, 2014. Fantastická Epocha. ISBN 978-80-7425-195-5.
  • PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9.
  • RŮŽIČKA, Josef. Slovanské bájesloví: mythologie. Olomouc: R. Promberger, 1907.
  • Slovo o pluku Igorově. Praha: Albatros, 1977.
  • TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5.
  • TÉRA, Michal. PERUN. HISTORIE A TYPOLOGIE SLOVANSKÉHO HROMOVLÁDCE. Praha, 2007. Dizertační práce.
  • expositions.nlr.ru
  • Česká a ruská Wikipedie
  • Pro staroslověnštinu použito písmo BukyVede

Komentáře

  1. Lenže ten preklad zo Slova o pluku Igorovom ste si hodne prispôsobili, Chors v pôvodnom texte nie je nijako špecifikovaný, a už vôbec nie ako boh slnka, naopak z básne vyplýva, že „pri nočnom behu skrížil cestu Chorsovi“, preto mnohí znalci považujú Chors za mesačné božstvo a ja som si pre svoje fantasy príbehy z neho (myslím, že logicky) urobil ženskú bohyňu. Pretože mesiac, mesačný cyklus, archetypy.

    1. Děkujeme za připomínky. Zdroj uměleckého překladu jsme doplnili, nejedná se o náš překlad a tato informace z textu vypadla. Rovněž jsme k němu připojili poznámku ohledně toho, že funkce slunečního boha je tam přidaná překladatelkou, v originálu se opravdu nenachází.
      To, že při nočním běhu zkřížil cestu Chorsovi, tudíž Chors = měsíc, měsíční božstvo, je však také pouze jeden z možných výkladů. Tato teorie dává smysl, pokud je Slovo o pluku Igorově bráno jako jediný zdroj informací (my se spíše přikláníme k tomu, že se jedná o falzum). Nicméně bohyně to být nemůže už jen proto, že se jedná o o-kmen, jak v článku uvádíme o něco níže :)

      1. To je úplne v poriadku. Ja nie som etnológ ani odborný vykladač mytológie, ale autor fantasy príbehov, preto môžem vychádzať aj zo zdrojov ako legendy a mýty. Ono pri mytológii veľmi ťažko hovoriť o tom, čo je falzum a čo nie. Velesova kniha je napr. báchorka vycucaná z prsta, takisto Staré povesti české nie sú pôvodné slovanské mýty, ale stredoveký konštrukt… napriek tomu pri beletrii, ktorá je fikcia (tobôž ak ide o fantasy) je prípustné s nimi pracovať.

        1. V tomto nejsme ve sporu. Psali jsme to už v odpovědi na jeden komentář na Facebooku a hodí se to zmínit i zde – proti úpravám reálií v autorské tvorbě lze těžko něco namítat. Nicméně celá řada lidí pak takovou tvorbu pojímá jako (někdy jediný) zdroj informací, které dále šíří. Právě na to jsme také chtěli upozornit.
          Svá slova podtrhuji tím, že mi v knihovničce nechybí ani jedna kniha s Roganem v hlavní roli a mimochodem už se vážně nemůžu dočkat Hradby západu ;)

  2. Myslím, že funkci boha (ne bohyně) Chorse a existenci jeho kultu objasňuje Slovo o pluku Igorově. Všeslav asi mohl, proměněn ve vlka, těžko křížit cestu slunci. Zato měsíci, tedy Chorsovi, ano. S Dažbogem mohl být Chors často chápan ve dvojici jako spojení protikladů, odtud někdy topsaní jmen v pramenech, jako by šlo o jednu osobu, srovnejme v pozdních polskýcj pramenech Lel a Polel, u nás Přemysl, nezamysl apod. to se dá vysvětlit. zrovna tak i slovanský původ slova srovnejme naše Choroš, houba, která může mít a často mívá lunicový tvar. Myslím, že prohlásit jednznačně, že kult Chorse neexistoval dost dobře nelze.

  3. Já tvrdím, že žádný kult Chorse nikdy v minulosti neexistoval. Není to ani bůh ani bohyně. To, že někdo napíše v zbeletrizovaném eposu, že někomu zkřížil cestu neznamená vůbec nic. A to navíc za předpokladu, že ta beletrie je pravá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.