16.06.2017

Svatba Ctirada a Radky

5

Slovanská svatbaRádi bychom se zde podělili o jednu šťastnou údálost – svatbu našich souvěrců Ctirada a Radky. Celý obřad dokázali připravit tak, aby se na jednom místě konala svatba jak rodnověrská, tak ta civilní, a bylo se věru na co dívat! Ctirad s Radkou si pro tento důležitý přechodový rituál zvolili působivé místo – rondel/obřadiště archeoparku ve Všestarech. Svatba se konala jednu květnovou sobotu a počasí jim toho dne přálo.

Svatba a její přípravy z pohledu nevěsty

Slavnému dni, kdy jsme před bohy a předky uzavřeli manželství, předcházela řada radostí i starostí. S blížícím se třináctým květnem (nejsme pověrčiví a vzhledem k tomu, že dvě malá pohančata jsme na svět přivedli už dříve, květnové datum ničemu nevadilo) stoupala intenzita příprav a kromě obligátních předsvatebních úkonů jsme ještě promýšleli slovanský obřad, jehož přesná podoba se nedochovala. Vypůjčili jsme si prvky z různých slovanských zemí i období a celý obřad jsme uchopili symbolicky. To, co ženich a nevěsta podstupovali dlouhé týdny před svatbou a následně po celý svatební den, jsme zvládli během jedné hodiny. Konečnou podobu jsme prodiskutovali se žercem Vítoslavem, který nás celým slovanským obřadem provázel. Dali jsme si záležet i na výběru místa. S ohledem na rodinu a přátele jsme nakonec vyjednali možnost uspořádat svatbu v rondelu v archeoskanzenu ve Všestarech. Skanzen mapuje spíše období předslovanské, ale má jedinečnou atmosféru a mezi polozemnicemi jsme se cítili dobře. Dbali jsme i na detaily, a proto jsme strávili dlouhé (ale příjemné) večery šitím svatebních oděvů. Jednoduché bílé tuniky jsme nazdobili ručními výšivkami a vlněnými karetkovými pásy. Tady patří velké díky Veleslavě, která nám své dlouhé večery obětovala a s velkým přispěním Mstislava a Rostíka usedala ke karetkám. Nesmělo chybět ani luční kvítí v rukou nevěsty, věnce na hlavách novomanželů, symboly naších oblíbených bohů – modla Velese a důlek na obětinu Mokoši a samozřejmě dobrá medovina přímo od včelaře. Přípravy nám neulehčovali ani naši slovánci Doubravka (3 roky) a Ctirad mladší (1 rok) a také fakt, že jsme se rozhodli pozvat na 180 svatebčanů. 

Ale jak to tak bývá, svatebním dnem jsme propluli jak po vodě a náramně si ho užili. Až na pár drobností, které se teď zdají spíše úsměvné, se vše vydařilo. Například se vždy pousměji, že pan starosta, který vedl civilní část obřadu, několikrát citoval evangelia, Píseň Písní či Pavlovy epištoly. Vzhledem k jeho politické příslušnosti se lze domnívat, že se jedná o náruživého křesťana, a o to více smekám, že naši svatbu s úsměvem odsloužil. 

Slovanská svatba - námluvyJádro slovanské části svatby se nelišilo od běžného slavení svátků, jak jsme několikrát do roka zvyklí. Řádně jsme obětovali a provolávali slávu rodu, předkům i bohům. Celému rituálu předcházely symbolické zásnuby zpečetěné podáním rukou otců ženicha i nevěsty. Svatebčané se pak jistě pobavili při symbolickém souboji mezi ženichem (jeho družiníky) a svědkem (bratrem) nevěsty, kdy maminka nevěsty zvolala: „Tak už prohraj!“. Po zásnubách následovala civilní svatba se všemi řádnými náležitostmi včetně výměny snubních prstenů a prvního manželského polibku. Z náboženské části jsem ještě nezmínila sejmutí věnce z hlavy nevěsty jako symbolu panenství a nasazení na ženichovu hůl. Opět trochu úsměvný prvek, vzhledem k tomu, že nás na svatbě doprovázely naše dvě děti. Doubravka se zasloužila i o dojemný okamžik, kdy ke mně přiběhla, chytla mě za ruku a část obřadu sdílela společně s námi. Zapojila se i do společného pojídání kaše se svázanými rukami, to by si Doubravka skutečně nemohla nechat ujít. Po společném jídle a přípitku následovalo trojí symbolické točení ve směru slunce a postřižiny. Já – nevěsta jsem přišla o jeden z vrkočů a ženich o část svého bohatého vousu. Vše bylo pak spáleno nad svící z včelího vosku v očistném ohni. Na závěr jsem na hlavu dostala plachetku, kterou nosí provdané ženy. Musela jsem ji třikrát symbolicky shodit. Po skončení všech obřadních prvků jsme byli řádně zasypáni zrním a bylo nám popřáno mnoho štěstí do společného života. Následoval oběd v rodinném kruhu a odpoledne jsme se ještě všichni sešli na bujarém hodokvasu.

Pevně věříme, že se shledáme i na dalších slovanských svatbách a společně pozvedneme okřín s medovinou a provoláme slávu dalším novomanželům.

Radka


Svatba z pohledu hosta z řad rodnověrců

Když jsme na místo dorazili, celkem nás překvapil počet hostů, kteří se (nejen) pohanské svatby měli zůčastnit. Zaplnili prakticky celý prostor obřadiště. Mstislav se zapojil do Ctiradovy družiny a vypravili se za rodinou nevěsty, aby si ji Ctirad odvedl do svého domu. Tyto námluvy proběhly hladce, došlo pouze k drobné potyčce. Rodiče Radky s odchodem dcery souhlasili a ona od svého nastávajícího muže dostala nové střevíce. To aby mohla bez obav z domovíků v Ctiradově domě, do svého nového domova po svatbě vstoupit a oni ji přijali. 

 

Po tomto aktu následoval příchod nevěsty s otcem a též ženicha k oltáři a úřední úkony. Po nezbytných byrokratických záležitostech už opět pokračovala svatba ryze rodnověrecká. 

 

Proti svatbě ani na posledních chvíli nikdo nic nenamítal, takže rodiče budoucích novomanželů byli poděleni polovinou chleba na důkaz spojení dvou rodů. Poté už se slova ujal žrec Vítoslav, který vyzval Radku, aby usedla Ctiradovi na klín a jeho holi věnovala svůj věneček. Ctirad s Radkou už jsou sice rodiče dvou malých dětí, avšak tímto byla zajištěna plodnosti i do dalších let. Tato část vzbudila u přihlížejících zasloužené ovace :)

Při Mokoši i Velesovi svázal pak Vítoslav Ctiradovi a Radce ruce k sobě jako symbolický důkaz toho, co si před bohy slibují.

 

Společně tak museli pojíst svůj první společný pokrm, zapít jej prvním společným nápojem a třikráte se takto otočili kolem dokola.

 

Došlo také na svatební potřižiny. Očistnému ohni byl věnován pramen nevěstiných vlasů i kousek ženichova plnovousu.

 

Po všech těchto nezbytných částech svatebního obřadu došlo také na začepení nevěsty. Radka si předtím závoj s karetkou třikrát strhla.

 

Tak už se mohli novomanželé vydat k domovu a být cestou posypáni zrním.

 

Poté následoval dlouhý zástup osobně přejících hostů, tradiční svatební oběd v kruhu nejbližších a později toho dne také pořádná veselka.

Krásný obřad se vší symbolikou, na kterou si rodnověrec vzpomene. Pevně věřím, že to není poslední pohanská svatba, které jsem se zúčastnila!

Veleslava

Komentáře

  1. Nádhera!

    Novomanželům jen vše nejlepší! Kěž bych se i já k tomuto mohl dostat! Člověk má radost, že tradice a odkaz našich předků stále žijí! Bohové, obřady… celé to je nádhera! Ještě jednou, mnoho štěstí!

    *a děkuji i za fota a popis! Konečně člověk vidí obřad v „praxi“ a ne jen z knihy.

    1. Děkujeme za přání, následně jsme obřad řádně zapili a hodokvasem Bohy a předky uctili, takže vše proběhlo, jak mělo!

  2. Gratuluju vám, a přeju radostné a šťastné prožití svazku manželského. Je vidět, že naše slovanská tradice ještě stále žije.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.