Rádi bychom vám v tomto článku přiblížili, jak členové Rodné víry nahlíží na obřadní oděv. Často o sobě z různých stran slyšíme jako těch, kteří lpí na odívání 9. století. Rozhodli jsme se tento mýtus podat na pravou míru. Nejsme sdružení living history, na našich obřadech tak v žádném případě neplatí „kostýmová“ povinnost. Každý z nás vnímá obřadní oděv jinak, někteří jej dokonce nenosí vůbec. Rádi bychom tímto upozornili na to, že na naše obřady může kdokoli přijít i v civilu, uzná-li to za vhodné či mu situace neumožní jinak.
Na toto téma jsme si položili několik otázek, odpovědi na ně si můžete přečíst níže.
Nosíš na obřady zvláštní (obřadní) oděv? / Jaký význam pro tebe obřadní oděv má?
Vítoslav: Ano, většinou mám alespoň košili. Kroj pro mě znamená vyjádření úcty k slovanským kulturním tradicím a k předkům, kteří tyto tradice utvářeli a předávali. Je to také oděv, který jsem si sám obstaral a částečně i vyrobil, v kterém jsem prožil už spoustu obřadů, tedy má pro mě i určitou nostalgickou hodnotu.
Chotěbud: Kroj nosím. Nošením slavnostního oděvu s tradičními prvky dávám najevo své sepětí s předky a úctu k bohům, které obřadně vzýváme.
Mstislav: Ano, nosím tuniku bílé barvy, která pro mě symbolizuje čistotu. Na ní vyvedené symboly v barvě červené, která symbolizuje krev – posvátné pouto s předky a zemí. Sváteční oděv jako takový pak v mých očích podtrhuje výjimečnost, slavnost okamžiku a v neposlední řadě úctu k minulosti a dávným tradicím.
Jana: Slavnostní oděv obvykle nosím, určitě není přesně dobový, ale cítím se v něm dobře a nechodím v něm ve všední den :))
Ctirad: Nosím na obřad mnou ručně vyrobený raně středověký oděv od bot až po pokrývku hlavy. Snažím se o dobovou věrnost -materiál, střihy, ruční šití. Mám několik kusů raně středověkého oblečení a ty různě střídám, nemám tedy jeden konkrétní oděv. Protože mám rodnověří hodně spjaté s láskou k historii, je pro mě dobové oblečení důležitým, nicméně ne nutným prvkem obřadu.
Vratislav: Ano. Posiluje ve mně slavnostní dojem z obřadu a umožňuje mi více prožít jeho výjimečnost. Zároveň jej považuji za oděv určený pouze na obřad samotný, proto ho po jeho skončení zpravidla svlékám. Má to i praktické důvody :)
Veleslava: Ano, nosím ručně šité oděvy převážně bílé a červené barvy s výšivkou s ručně vyrobenými doplňky (karetkové lemy, karetkový pás). Obřadní oděv nepoužívám na jiné účely, podporuje ve mně vnímání sváteční atmosféry.
Dragan: Ne. / Žádný.
Jaroslav: Nenosím.
Měli by jej nosit všichni účastníci obřadu?
Vítoslav: Způsob odívání je kromě jiného také způsob, jakým lze vyjádřit (nebo předstírat) své postoje, pokud je člověk tímto způsobem vyjadřovat chce a pokládá to za důležité. Pro někoho to důležité není a je to v pořádku, protože cest je mnoho a všichni nemusejí kráčet po té samé. Proto je každého osobní věc, jaký oděv pro obřad zvolí. Obřady s krojovanými účastniky se mi sice líbí, protože to dodává svátku barvitost a obzvláštňuje prostředí, ale určitě to není nezbytné, ani to není to nejdůležitější. Nutit do toho někoho by byl nesmysl.
Chotěbud: Kdyby kroj nosili všichni uctívači, dodalo by to obřadu více slávy. Vždy ale pro mě zůstane důležitější to, co v člověku tkví, nežli to, co na něm visí.
Mstislav: Nebudu popírat, že pohled na kruh slavnostně oděných účastníků je mému oku lahodící, ale nerad bych tlačil kohokoliv do něčeho, co jemu samotnému není příjemné nebo pro něho nemá význam. Jsou důležitější hodnoty, které nás v tu chvíli spojují, než to co máme na sobě.
Jana: Obřadní oděv není podmínka účasti, záleží na každém, jak to cítí a nemyslím si, že bychom měli někomu něco nařizovat či doporučovat. Ale je to fajn, když se sejde co nejvíc lidí v oblečení, o kterém si myslí nebo ví, že tak nějak se naši předci oblékali :))
Ctirad: Rozhodně je na každém, jak k obřadu přistoupí, rodnověří si vážím zejména pro jeho důraz na svobodu, kterou tolik postrádají institucionalizovaná náboženství. Proto když někdo přistoupí k obřadu v tričku metalové kapely, v maskáčích, v lidovém kroji z 19. stol nebo v raně středověké tunice, tak je to právě vyjádřením té svobody. Ale obřad, ve kterém mají všichni více či méně dobové oblečení, je pro mě, jako pro milovníka historie, skutečným zážitkem – přenáším se díky tomu do dob mi blízkých a cítím větší pouto s předky, zvlášť když se jedná o obřad na některém ze starých hradišť. Cítím v tom také jisté uctění předků, bohů a místa, kde se obřad koná.
Vratislav: Bylo by to pěkné, ale je to čistě každého věc, a proto tuto otázku neřeším.
Veleslava: Atmosféra je taková svátečnější, když na sobě mají všichni obřadní oděv, ale rozhodně to neznamená, že jeden civilně oděný účastník jej zkazí ;) Je to každého věc.
Dragan: Ne.
Jaroslav: Ne.
Stalo se ti někdy, že jsi ho neměl/a?
Vítoslav: Párkrát ano, z různých příčin. Nemohu říci, že by kvůli tomu byl pro mě obřad horším.
Chotěbud: Dokud jsem kroj neměl, slavil jsem bez něho.
Mstislav: Ano a moc dobré pocity jsem z toho neměl, zejména naposledy, když jsem si jej zapomněl. Předtím, než jsem si jej vůbec pořídil, mi to však tolik nepřišlo.
Jana: Stane-li se, že jej nemám, účastním se obřadu v civilním oděvu a přesto se snažím obřad prožít.
Ctirad: Stalo, a nepovažuji to za tragédii, jen čím kompletnější dobový oděv, tím je to pro mě lepší prožitek
Vratislav: Jistě, předtím, než jsem si jej pořídil. Postupně mi bylo slavení bez něj čím dál tím méně příjemné. Toho, že bych jej někdy opomněl/nemohl vzít s sebou na obřad i po jeho pořízení, si nejsem vědom, ale ruku do ohně bych za to nedal. Doufám ale, že se mi to bude stávat co nejméně.
Veleslava: Stalo a zřejmě to v nikom nezanechalo negativní dojmy, nedobrý pocit jsem z toho měla jen já. Rozhodně to není taková tragédie jako to, že by žrec zapomněl obětinu ;)
Jaroslav: Jelikož ho nenosím, tak skoro vždy :)
Pojímáš ho jako „dobový“ a považuješ takový jeho vzhled za nutný? / Jak by podle tebe měl vypadat?
Vítoslav: Dobovou nebo etnografickou autenticitu za důležitou nepokládám, což neznamená, že je špatně, když někdo takový oděv má a zakládá si na tom. Pro mě slovanský kroj znamená oděv inspirovaný v slovanských oděvních tradicích v nejširším slova smyslu, ať už jsou to oděvy historické nebo mladší regionální kroje či kombinace obého. Můj kroj je také poskládán z různých částí pocházejících z různých míst slovanského světa a založených na vzorech z různých dob, tedy o jeho historické či etnografické autenticitě nemůže být řeč. Mně však v této podobě vyhovuje, protože právě tak vyjadřuje můj všeobjímající postoj ke slovanství.
Chotěbud: Jako dobový jej chápu velmi široce. Jestli je to imitace staroslovanského oděvu nebo lidového kroje z 20. století, nepovažuji za důležité. Důležité pro mě je, aby byl slavnostní a slovansky tradiční.
Mstislav: O autenticitě nemůže být řeč, mám sice tuniku raně středověkého střihu zdobenou karetkovými pásy s prastarými motivy, konkrétní provedení je však stejně nedoložitelné. Brýle a nedobová obuv už ale nenechají nikoho na pochybách. Rád bych časem svůj šatník dále zdokonaloval a rozšiřoval, například pořízením košile určené pouze pro jeden konkrétní svátek či další, bohatěji zdobené pro příležitost, kdy jako žrec obřad povedu. Ač rozhodně není historická věrnost na závadu, není mým cílem její 100% dosažení. Ovšem nikoho od toho neodrazuji, nechť ať si to každý zařídí dle svého pojetí a přesvědčení ;)
Ctirad: Považuji ho za dobový, mým cílem je dosáhnout naprosté dobovosti oděvu a celkem se mi to i daří. Rozhodně to nutné není, je to jen moje záliba. Líbí se mi jakékoliv alespoň pseudodobové obleky, bílé či v přírodní barvě, zdobené lidovými nebo raně středověkými motivy – výšivkami, karetkami.
Vratislav: Měl by být ideálně bílý či alespoň nějaké světlé barvy. Na provedení samotném mi vlastně až tak nezáleží. Pokud někdo za obřadní oděv pojme třeba bílé triko (například s potiskem s patřičnou symbolikou nebo i bez něj), které při jiných příležitostech nenosí, budiž. Beztak jediné na čem záleží, jsou pocity a svědomí dotyčného, nikoliv názor ostatních (jistě, i to má své meze, všichni si asi umíme příklad k obřadu nevhodně zvoleného oděvu představit). Já osobně preferuji oděv raně středověkého typu obohacený náležitou symbolikou. Ne, že bych si chtěl při obřadech hrát na dobu, kdy ještě žerci přinášeli na Arkoně Svantovítovi v oběť hlavy misionářů. Důvod je prostý: Za předpokladu, že by naše víra přetrvala nepřerušena do dnešní doby, lze očekávat, že se obřadní oděv nijak razantně nezmění. To ostatně můžeme pozorovat u většiny náboženství světa.
Veleslava: Můj oděv určitě dobový (tedy čistě raně středověký) není, ačkoli se střihy z této doby inspiruji. Nechybí mu však výšivka a karetkové lemy + opasek s prastarými symboly. Raně středověký komplet dle mého názoru není nezbytný. Daleko důležitější je jeho celková symbolika a svátečnost.