Rodná víra obnovuje původní předkřesťanskou víru Slovanů českých zemí. Toto předkřesťanské náboženství Slovanů českých zemí je součástí společného obecně slovanského náboženství. Obecně slovanské náboženství náleží do rodiny náboženství indoevropských. Indoevropská náboženství mají mnohé vazby s jinými euroasijskými náboženstvími a nakonec i shodné obecně antropologické rysy s ostatními původními náboženstvími celého světa.
Slovanské náboženství se však nedochovalo do dnešních dnů v ucelené podobě. Proto musíme toto náboženství rekonstruovat a oživovat. Rekonstruované a oživené slovanské náboženství se nazývá slovanským rodnověřím. Užívány jsou i jiné názvy – slovanské pohanství, jazyčnictví, starověří, perunismus a některé další. Vše označuje jeden a tentýž jev. Pro rekonstrukci slovanského náboženství jsou užívány pouze autentické prameny. Pod pojmem autentické prameny rozumíme takové prameny, jejichž pravost je odborníky všeobecně přijímána. Proto nemůžeme k rekonstrukci užívat takové prameny, jejichž věrohodnost je sporná, např. české Rukopisy či Slovo o pluku Igorově, neboť by tím mohl být nesprávně položen základ víry. Ze stejného důvody odmítáme i texty, které byly odborníky jasně označeny za nepravé, jako je např. tzv. Velesova kniha či Véda Slovanů. Z důvodu nemožnosti ověření rovněž nemůžeme použít pro rekonstrukci různá zjevení, vidění či vnuknutí jednotlivců či slova jedince, který se považuje nebo je jinými považován za jakýmkoliv způsobem vyvoleného, osvíceného či předurčeného.
V případě české varianty slovanského náboženství vycházíme především z nemnoha pramenů historických, většího počtu pramenů archeologických a velmi bohatých pramenů etnografických. Ucelenou představu pak získáme doplněním těchto údajů s výsledky historickosrovnávací analýzy dalších slovanských pramenů, zejména odkrytím výchozího praslovanského stavu, a dále obdobnou analýzou dalších indoevropských pramenů.
Náboženství českých Slovanů, podobně jako další indoevropská náboženství, je náboženstvím polyteistickým, tedy obecně pojaté božství se projevuje v mnoha božských individualitách obdařených vlastní vůlí. Tyto božské individuality – bohové a bohyně – jsou vzájemně provázány vztahy různých charakterů, charakteristické je rovněž jejich hierarchické postavení. Na nejvyšším místě panteonu stojí prabůh, otec ostatních bohů a svrchovaný pán nebes – Svaroh (jeho lokální podobou je pravděpodobně i Svantovít). Ostatní bohové jsou tím vznešenější, čím jsou mu po krvi bližší. Těmito bohy je např. klasický indoevropský hromovládce Perun, vládce podsvětí Veles nebo bůh slunce Dazboh. Protiváhu mužským bohům tvoří i ženské bohyně, nejvýznamnější z nich je Matka země Mokoš.
Každé přirozené polyteistické náboženství v sobě současně zahrnuje i další vývojově starší fáze náboženského myšlení, jako je animismus, manismus, totemismus. To se projevuje též ve slovanském náboženství, jehož důležitou součástí je právě manismus (kult předků). Ctění rozmanitých přírodních duchů spadá pod animismus (víly, vodníci, lesní muži a lesní ženy atd.) a totemismus se projevuje kultem rostlin - zejména stromů (např. Perunovi zasvěcený dub) a zvířat (tur, kůň, vlk, medvěd atd.).
Nedílnou součástí duchovních obyčejů každého přirozeného náboženství je také magie, která patří vůbec k nestarší vrstvě. Magie užívá nadpřirozenou sílu, které jsou obdařeny jevy spjaté se všemi vrstvami polyteistického náboženství, aby jiné jevy ovlivnila. Podle toho, jakou vrstvu náboženství magie využívá, můžeme rozlišovat i typy magie. Nejstarší je magie přírodní, která využívá síly divoké přírody, ať už k léčení nemocí nebo k zajištění úspěchu při lovu. Mladší vrstvou je magie zemědělská a pastýřská, jejímž nejčastějším úkolem je zajistit úrodu a blahobyt. Nejmladší vrstvou je magie sociální, která se uplatnila v rozvinutějších pohanských společnostech s diferenciovanou společností se zvláštní vrstvou kněží a válečníků. Tato vrstva magie je přímo spjata s kulty polyteistických bohů. Všechny tyto vrstvy se ve slovanském náboženství uplatňují. Zvláštní formou magie je věštění, jehož nejrůznějí podoby se u Slovanů dochovaly až do dnešních dob.
Vítoslav