Prove

Hlavní bůh obodritského města Stargardu (dnes Oldenburg) ve Vagrii. Zmínky o něm nacházíme v Helmoldově kronice: „Přihodilo se pak, že cestou jsme přišli do lesa, jediného v oné zemi, neboť celá se prostírá rovinou. Tam jsme mezi prastarými stromy spatřili posvátné duby, zasvěcené bohu té země Provenovi, které obkličovalo nádvoří a plot, vystavený velmi pečlivě ze dřeva, v němž byly dvě brány. Neboť kromě domácích bůžků a model, jimiž každá ves oplývala, bylo místo to svatyní celé země, a byl pro ni ustanoven žrec a slavnosti a rozličné obětní obřady. Tam se každé pondělí scházíval lid té země s knížetem a knězem za příčinou soudů. Vstup do nádvoří byl ovšem zakázán, vyjímaje kněze a ty, kteří chtěli obětovati nebo na které doléhalo nebezpečí smrti; těmto totiž se nikterak neodpíralo útočiště. Neboť Slované prokazují svým svatyním takovou úctu, že ani v době nepřátelství nedovolují, aby ohrada chrámová byla poskvrněna krví.“ Uvádí rovněž, že božstvo nemělo vlastní idol: „Jiní (bozi) přebývají v lesích nebo hájích, jako je bůh aldenburský Prove, a nemají žádných určitých obrazů.“ Dále popisuje, jak se roku 1156 účastnil zničení Provenova háje: „Když však jsme přišli do onoho lesa a na místo znesvěcené, vybídl nás biskup (Gerold), abychom statečně přistoupili ke zkažení háje. On sám skočiv s koně, rozbil v zanícení znamenitě vyzdobené čelní strany vrat; a vkročivše do nádvoří, všecku ohradu nádvoří jsme snesli kolem oněch posvátných stromů, a zapálivše hranic drv, učinili jsme veliký oheň, ne však beze strachu, aby se nezběhli obyvatelé a nevrhli se na nás. Ale Bůh nás chránil.“ Ve zprávě z roku 1149 je zachyceno i jméno Provenova žerce: „Jméno pak žerce, který byl představeným jejich pověry, bylo Mike.“

Z těchto zmínek tedy vyplývá, že Prove byl ochráncem právního řádu. Jeho jméno lze také vyložit z kořene *pravъ – spravedlivý.

Literatura:
Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů. Praha 2002.
Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2000.