Pripegala

Nejspíše zkomolený název božstva polabských Slovanů, které uctívali Luticové. K roku 1108 magdeburský arcibiskup Adalgot ve výzvě k tažení proti pohanským Slovanům píše: „Kdykoliv se fanatičtí kněží chtějí oddávat svému hýření, vyžaduje Pripegala – krutý v nařízeních – hlavy, a tak se musí konat takové oběti. Pripegala, jak říkají, je Priapos a nemravný Belfegor. Tu po stětí křesťanů drží kněží na oltáři svého znesvěcování džbány naplněné lidskou krví, povykují strašlivými hlasy a říkají: ,Slavíme den radosti, Kristus je poražen, vítězí nejmocnější Pripegala.“ Arcibiskupovo srovnání Pripegala s Priapem – antickým bohem plodnosti a s Belfegorem – démonen černé magie zobrazovaným s falem v ústech, nám dává alespoň možnost vytvořit si nejhrubší představu o charakteru tohoto božstva, s jistou mírou pravděpodobnosti se asi jednalo o místní formu všeslovanského boha Velesa.

Literatura:
Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů. Praha 2002.
Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2000.