Morana

(psl. Morěna, Morjana, pol. Marzena, Marzana)

Pramenem o této mytologické postavě je především folklór, zmiňuje se o ní též nespolehlivý polsý kronikář Jan Długosz v 15. století (který ji ovšem nazývá bohyní úrody a spojuje s římskou Cererou) a český kronikář Václav Hájek z Libočan ve století 16.

Obřad vynášení Moreny, také Morany, Mařeny, Smrti, Smrtholky je znám z celého západoslovanského prostředí s přesahy i na Ukrajinu a do Běloruska. Záznamy o něm hovoří již od 14. století. Koná se většinou na Smrtnou nebo Květnou neděli vždy před Velikonocemi. Slaměná ženská figura představující smrt při něm bývá zapálena a hozena do vody. U Lužických Srbů se stávalo, že byla hozena i na území vedlejší vesnice, což se samozřejmě neobešlo bez bitky. Ve východoslovanském prostředí se odehrával podobný rituál až později, na počátku léta, figura se však nazývala Kostroma.

Z jihoslovanskému prostředí je jedinečné výpověď informátorky z Makedonského Mariova, která přímo uvádí Morenu jako bohyni smrti. Ačkoliv se jedná o výsledek teréního výzkume z 90. let 20. století, hodnověrnost této výpovědi není jistá: „Od otce vím o bohu Perunovi a o bohyni Moreně. Bohyně Morena – lidi zabíjí. To, že se rodíme, nezpůsobuje bůh Perun, ale bůh Dajbog a bůh Dajbog nám dává a bůh Perun dává lidem růst a bohyně Morena lidi bere, to znamená, že umírají. A pak je svatý Aranďel zabíjí nožem, kopím. Pro dobytek byl bůh Perun, jen ten, jen ten, jiný ne. Otec tak říkával, že byl i pro lidi, a bůh Dajbog znamená, že dával lidi, a bůh Perun, aby rostl dobytek i lidé, a bohyně Morena je brala. Lidem se zjevovala čas od času, plakala, procházela se po vsích a po lukách. Prý tu zaplakala, a slyšeli ji v Prilepu. To znamená, že když zapláče v Prilepu, tady ji uslyšíme. Tady na kopcích stála, vysoko stála. A volala a ptala se: „Do kterého domu mám večer vstoupit, kam mám přijít?“

Literatura:
Pitro, Martin; Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů. Praha 2002.
Profantovi, Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2000.
Vražinovski, Tanas: Narodna mitologija na Makedoncite II. Skopje-Prilep 1998.