KUPADELNÉ SVÁTKY

V letech 2006 a 2007 Rodná víra tento svátek pořádala na hradišti Zámka u Bohnic ve středních Čechách, od té doby se koná na Moravě. V roce 2008 se konal poblíž Jihlavy, v roce 2009 poblíž Jevišovky, v roce 2010 opět v Jihlavě.

Koupadla Kupadelné svátky jsou oslavou letního slunovratu. Ve slovanském lidovém prostředí připadá tato oslava na noc před sv. Jánem (24. června), tzv. svatojánská noc. Je to oslava slunce a vrcholného období jeho vlády, kdy jsou noci v roce nejkratší. Základními atributy tohoto svátku je obřadní koupání, pálení ohňů a skákání přes ohně, vše doprovázeno nevázaným veselím vyplývajícím z upřímné radosti z rozpuku života. Cílem obřadních činností je nejen zabezpečit zdárný průběh léta a tím zajistit úrodu, ale též načarpat životní sílu, jež v tuto dobu v přírodě nabývá vrcholu. Od koupadel bude noci opět přibývat, proto budeme jistě sluneční sílu potřebovat. Při svátku oslavujeme zvláště sluneční a nebeské bohy: boha slunce Dazboha, nebeského praboha Svaroha, boha ohně Svarožice, a také ženskou sluneční bohyni, která se podle některých mínění nazývá Ladou.

Průbeh svátku:

Po příchodu muži začnou připravovat obřadiště. Uprostřed připraví jeden velký oheň, kolem na třech slunečních stranách (východu, jihu a západu) připraví tři ohně menší. Kolem hlavního ohniště mohou vytvořit figurativně (z hlíny, kamení, roští) solární symbol, např. kolovrat (svastiku). Ženy zatím připravují pro každého květinové věnce z lučních bylin, jejichž osou je pelyněk černobýl. Ženy si obvykle dávají věnce na hlavu, muži obvykle kladou byliny kolem pasu.

Před západem slunce se účastníci postaví do kruhu nebo půlkruhu kolem připraveného obřadního ohniště. Žrec si stoupne za ohniště na severní stranu čelem ke straně polední. Po pokynutí začnou tři pomocníci rozdělávat tři vedlejší ohně. Přitom účastníci zpívají některou z kupadelných písní (např. Přišel již přišel kupalný večer). Po rozdělání ohňů si každý pomocník zapálí pochodeň. Při západu slunce za obzor pochodně pozvednou a zapálí jimi oheň hlavní.

Žrec pochvíli ticha zahovoří: „V předvečer letošní zimy vysílené slunce zemřelo. Avšak nenadešel konec věku! Nebeský hospodář Svaroh, milostivě vzkřísiv slunéčko nejsvětlejší, spasil nám božského životadárce. Proto jeho blahá ústa kéž se večeras medem potěší.“ S naplněným okřínem přistupuje žrec ohni. „Sláva Svarohovi!“ Shromáždění vzkřiknou „Sláva“. Žrec ulévá, vrací se, upíjí a nádobu podává vlevo. „Nad poli, lesy, nad lidskými žalostmi a veselími vládnou jasní bozi Svarohovy krve. Dazboh se každého dne točí oblohou, zahřívaje matičku zemi. Bez něho by byla pusta. Dazbože, bez tvého zářného daru by naše pozemské bohatství nebylo ničím. Přijmi, prosím, tento peníz.“ Třímá jej ostatním na očích. „Sláva Dazbohovi!“ Uctívači vzkřiknou „Sláva“. Metá jej do plamenů. „Modlím se plamenům: za naši jazyčskou obec a její hosty. Modlím se jiskrám: za druhy, kteří teď pro zranění nebo službu nejsou mezi námi. Modlím se žáru: za duchy našich předků i tohoto místa. Modlím se božstvu očistnému i ničivému: za sílu, zdraví a statečnost slovanského rodu.“ Od pomocného žerce přijav pečivo, vstupuje s ním do kruhu. „Sláva Svarožici!“ Uctívači vzkřiknou „Sláva“. Obětník dává kus ohni, další roznáší pomocník. Žrec pěje, ostatní se připojují nebo mlčky jedí.

Oheň je udržován po celou noc a je nutné se k němu chovat s úctou. Po obřadu následuje hodokvas, veselí, zábava, zpěv, tanec (nejlépe kruhový kolem ohně). Jako pokrm se mimo jiné pojídá pražmo, strava vytvořená z praženého nezralého obilí, což byla v minulosti v dobách hladu v tomto ročním období jediná dostupná potrava. Během veselí dojde k roztáčení ohnivého kola. To symbolizuje slunce a jeho točivý pohyb po obloze. Může to být jakékoliv kolo obvázané slámou a pomazané dehtem či obdobnou hořlavinou. Tam, kde je to možné, bude spuštěno z kopce. To neujde pozornosti účastníků, kteří budou jásat a provolávat slunci slávu. Tam, kde spuštění povrch země neumožňuje, může být kolo zapáleno a roztáčeno kolem tyče. Stejný význam mají i hořící proutěná košťata vyhazovaná do vzduchu.

Po nějakém čase se naloží na oheň tak, aby nevyhasl, a účastníci se odeberou k vodě, kde se provede obřadní koupel. Tato koupel není pouze tělesným a duchovním očištěním vodním živlem, ale je současně prosbou o dostatek vláhy v letním období. Při tom na věnce či na zvláštní košíky či prkénka ozdobenými květy připevní každý účastník zapálenou svíci nebo i více svící za své zemřelé příbuzné a předky. Se soukromou modlitbou k dotyčným každý pošle tyto „lodičky“ po vodě, neboť při slunovratu je brána mezi naším a oním světem otevřena, proto tyto lodičky k našim zemřelým doplují i s našimi prosbami. Po návratu se vydatně přiloží na oheň, aby plameny dosáhly impozantní velikosti, což mimo jiné umožní vykoupaným účastníkům oschnout. Poté nejdříve muži začnou přes oheň skákat, čímž dojde k jejich duchovnímu očištění, ale také předvedou svojí obratnost a nebojácnost. Poté začnou skákat i ženy, nejlépe žena v páru s mužem. Není hanbou provádět tyto skoky v nahotě, to dosvědčují i etnografické údaje z celého slovanského prostoru. Pokud by byl zájem, je možné provést i chůzi po žhavém uhlí.

Podle prastarého podání rozkvétá každý rok přesně na kupadelnou noc kapradí. Kdo tento květ kapradí nalezne, ukážou se mu cesty k ukrytým pokladům a splní se mu každé přání. Tento kapraďový květ neodcházejí hledat pouze staří chamtivci, ale zejména mladé páry. Kupadelná noc není pouze nejkratší nocí v roce, ale právě v tuto chvíli dosahují vrcholu plodivé síly přírody. Pár, který bude magie této noci čerpat, si zajistí dostatek souladu a plodivé a milostné síly po celý rok. Zbytek účastníků dále sedí kolem ohně a beseduje. Takto při bdělosti dočkají východu slunce. Na východ slunce se musí vrátit i zamilovaní. Účastníci se opět postaví do kruhu kolem ohně. Ve chvíli, kdy slunce vyjde nad obzor, žrec slunce přivítá o obětuje mu úlitbou medovinu. Poprosí slunce, aby dalo lidem v letním období dostatek síly těla, tepla srdce a jasu rozumu. Poté medovinou připijí i další účastníci. Tím jsou rituály kupadlné noci ukončeny, lidé mohou jít spát. Kdo bude chtít, může sbírat při svitu prvního ranního slunce léčivé byliny, neboť jsou v tuto chvíli obdařeny mimořádnou léčivou mocí. Stejně tak posvátná a čarovná je i ranní rosa, kterou je možné rovněž sbírat a dokonce přechovávat po celý rok.

Kupadelné písně:

Przyszedł już przyszedł kupalny wieczór
Tekst tradycyjny, melodia kurpiowska

Przyszedł już przyszedł kupalny wieczór
Woj Kupała, Kupała, woj Kupała, Kupała!
Nałożym my ognia na trzy strony słońca
Woj Kupała, Kupała, woj Kupała, Kupała!
Jeden my nakładziem na wychód słońca
Woj Kupała, Kupała, woj Kupała, Kupała!
Drugi my nakładziem na zapad słońca
Woj Kupała, Kupała, woj Kupała, Kupała!
Trzeci my nakładziem na kopiel słońca
Woj Kupała, Kupała, woj Kupała, Kupała!

Hřej slunéčko hřej,
hory doly krej.
Povyskoč si vejše, na tej našej střeše
kolo udělej.

Matka ziemia rodzi plon
pod ojcowskim okiem
Słońca, które włada nam
na niebie wysokim.

Svatý nám ohňový žár
obětiny sžírá,
Svarožici rudému
chválu jazyk zpívá.

Ciebie, wieczne źródło sił,
któreście sprawiły
świat przedziwny oraz mnie
wielbię z całej siły.

Zápisy z jednotlivých ročníků: ZDE