02.06.2016

XII. sněm slovanských rodnověrců

0

Nedopatřením se následující zpráva z loňského rodnověrského sněmu na našich stránkách neobjevila dříve. Nicméně sem určitě patří a přinášíme ji alespoň nyní, krátce před konáním dalšího sněmu.


Zpěvem hymny Hej, Slované začal v pátek odpoledne 14. srpna 2015 lublaňský Rodný slovanský sněm. V rokovací síni hotelu Park se sešlo celkem třicet šest delegátů z Ruska, Ukrajiny, Polska, České republiky, Srbska, Chorvatska a hostitelského Slovinska, i když všichni ne včas. Chorvati a Srbové dorazili teprve nazítří ráno a někteří účastníci se naopak rozloučili už v neděli dopoledne. Tato skutečnost, jakož i nezastoupení několika zemí není sice ničím výjimečným, ale současně vzbuzuje otázku, nakolik jsou četnost, délka, náplň a propagace rodnověrských sjezdů přiměřené.

Slovanská víra pozvolna přestává být okrajovým společenským jevem. Dokladem toho bylo vystoupení úředníka ministerstva kultury Gregora Lesjaka, ředitele odboru pro náboženské společnosti. Ocenil úsilí slovinských jazyčníků o zachování velké části národního kulturního dědictví. Projevem normality byl v jistém smyslu i nezájem sdělovacích prostředků o plánovanou tiskovou konferenci, takže o ušetřený čas se mohly prodloužiti presentace delegací.

Zoreslava z ukrajinského poselstva odpověděla na dotaz, co se stalo po rozbití kyjevského Svantovíta před několika lety. Neznámí občané sochu obnovili, avšak podle kněžčina názoru jí po zhanobení už nelze obřadně užívati a je třeba vztyčiti novou.

Hosté Zdeněk Ordelt a Marianna Gorroňová z Prahy představili v prosinci registrovaný spolek Slovanský kruh. Marianna se v minulosti spolupodílela na činnosti Rodné víry a Zdeněk spolu s mexickou šamankou vedl organisaci Oko Bohů. Při rekonstrukci slovanské tradice se radí s odborníky, kteří jim v množství dostupných informací pomáhají „oddělit zrno od plev“. Známí brahmani např. rozeznali pravé védy od falešných.

O neověřené spisy opírají své učení provozovatelé internetových stránek vedy.sk a nově tartaria.sk, které pozval Slovinec Matjaž Anžur. Jeho krajan Nejc Petrič uvedl slovenského řečníka důvtipně smířlivou pravdou: Knihy jsou pouze cestou k duchovnu, ne duchovnem samým. Ladomír prohlásil, že jejich védy jsou starší indických.

Dušan Božić z Nového Sadu rozdal svůj dvanáctistránkový comix Судба древних o boji mezi Perunem a Velesem. Připravuje se také filmové zpracování s možným překladem do jinoslovanských jazyků.

Ročenku Sláva! dostali vedoucí poseltev ve vydáních ukrajinském, chorvatském a česko-slovenském. Chorvaté se navíc mohli pochlubiti rodnověrským zpěvníčkem s modlitbami k božstvům. Učitelka ručních prací z ukrajinkého Ternopole vyprávěla, jak při výuce seznamuje žáky s odrazem staroslovanské víry v hmotné kultuře.

Ve dvoraně noclehárny Tabor, kde bydlila a stravovala se většina účastníků, jim večer zahrály rodinný kvartet lidových nástrojů Batista z Kopru a lublaňský kvintet meditativních bubeníků Vedun, který je též v samostatné přednášce poučil o technice hrdelního pění (grleno pevanje).

Na sobotní referáty zbylo jen málo času, ale zmíním se alespoň o Damirově výpočtu, že okolo roku tisícího pětistého měl každý z nás 524 268 předků a tento počet dále do minulosti narůstá měrou, která vylučuje, abychom byli potomky jenom lidí svého národa. S následnými humanistickými vývody chorvatského řečníka se ztotožňuji, avšak dodávám, že předci se s generačním odstupem množili též mezi sebou, takže jejich soukmennost nelze úplně vyloučit.

Vystoupení ukrajinského referenta bylo spíše nežli referátem obžalobou ruské politiky vůči jeho vlasti, a rozhodně se míjel s námětem konference Kult předků u Slovanů. Proto jsem v zájmu informační vyváženosti hned po jeho vyslechnutí požádal vedoucího ruské delegace o vyslovení jeho stanoviska. To se stalo a jsem rád, že mimo tento případ naše jednání mezinárodní politika nenarušila. Nepřímým výrazem soucitu s oběťmi bojů na východní Ukrajině byl slovinský návrh usnesení, jímž by se zapovídalo každé zabití rodnověrce jiným rodnověrcem, např. v řadách protivníkova vojska. Třebaže záměr je to ušlechtilý, zazněly pochybnosti o jeho proveditelnosti a nebyl přijat.

Za místo příštího sněmu navrhli Ukrajinci Lvov, ale většina delegací hlasovala pro Prahu, do níž je pozval Slovanský kruh. 14.–17. VII. 2016 v ní totiž uspořádá zasedání Evropského kongresu ethnických náboženství a někteří sněmovníci by se rádi zúčastnili obou podniků, kdyby na sebe časově navazovaly. Koordinátorem Rodného slovanského sněmu do jeho příští schůze byl jmenován podepsaný vyslanec Rodné víry.

Sobotní večer patřil koncertu středověké skupiny Gita, jejíž předačka a kytarová loutnistka Eleonora je rodnověrkyní. Po uměleckém zážitku nám kynul prostřený stůl s mnoha lahodnými krměmi a nápoji. Alkohol oproti loňskému hodokvasu chyběl, mezi místními rodnověrci se bylo rozšířilo přesvědčení o jeho škodlivosti.

Nazítří po šesté hodině ranní shromáždili se účastníci před národopisným museem, aby posvěcujíce lípu upevnili slovanské přátelství. Poselstva přinesla po kameni a dřevěném úštěpku ze svých posvátných míst. V ohníku zaplálo dřevo z české Zámky. Výjimečný obřad vedli žerci náboženské společnosti Staroslavův chrám, vedle spolku Slovinských starověrců hostitelé sněmu.

Druhý obřad byl dožínkový. S pomocí pořadatelů jej na Ajdovském gradci připravilo ukrajinské poselstvo. Automobily jsme se přepravili osmdesát kilometrů na severozápad od města. Vzdali jsme úctu našim bohům, předkům a pojedli jáhlové kaše. Hodování pokračovalo v údolním hostinci, jehož návštěva uzavřela naše rokování. Chvála slovinským souvěrcům za jejich péči!

Chotěbud

Foto: Društvo Slovenski staroverci

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.