06.01.2008

Seneca: Faidra. Tragédie nenaplněné touhy.

0

(recense představení 14. 12. 2007)
Komuž je libo se na bezmála půldruhou hodinu přenésti do staropohanského věku, ať navštíví pražské Divadlo v Dlouhé. Římský dramatik z 1. století nás zavádí do truchlivého děje řeckého královského rodu krutě stíhaného vůlí bohů.
Hyppolytus, syn vládce dlícího na nebezpečné pouti do podzemí, se ve svém znechucení hříšným městem oddává jako lovec životu v čisté přírodě. Vzývaje Dianu, o Venuši pranic nedbá. Hodlá býti důstojným následníkem Theseovým a jako polosirotek zavrhuje ženské plémě co zdroj všech zel. Leč Amor –„nejmenší, a nejmocnější“– vznítil k němu prudkou lásku v srdci macešině; krásná Faidra, cítíc se v paláci svého manžela opuštěná, spouští se na cestu hříchu. Snažně ji stará chůva nabádá, aby nebyla horší své mateře. Královna uznává nemravnost svého nezkrotného chtíče a chce se prokláti mečem. Tu její odhodlanost přiměje chůvu k obratu. Stařena se modlí k měsíční bohyni kouzel Hekaté, aby očarovala mladíkovo srdce. Jinoch však Faidřino vyznání pohoršeně odmítá a znechucen mizí. Chůva zhrzenou Faidru podnítí k tomu, aby pastorka obvinila ze znásilnění. Vrátivší se král si od Neptuna vymodlí synovu smrt. Hra končí dojemnou přípravou dvojího pohřbu: čestná hranice pro uštvaného, ale maceš!
iným přiznáním očištěného Hyppolyta; tíživá země pro mrzkou sebevrahyni.
Vedle silného esthetického dojmu je kus též mravoučný. Ukazuje, jak tvrdě a nemilosrdně umějí bohové otřásti životy pozemšťanů. Třebaže osudy většiny z nás mají k bídě starožitných hrdinů daleko, ani nám se nevyhýbají křižovatky obtížných a dalekosáhlých rozhodnutí. Sudba Faidřina byla zatížena vinami předků. Když si macecha uvědomila hroznou nezvladatelnost své vášně a měla odvahu k vlastnímu usmrcení, mohla konat. Chápeme, že doufala v opětování své lásky, avšak ve chvíli kdy se tak nestalo, jeví se sebezničení čestným východiskem. Nemám v úmyslu „nesprávně“ zamilované vášnivce ponoukati k sebevraždě. Jen zdůrazňuji, že i v jazyčském světě bohatém na božské zásahy do lidských osudů, není člověk prost odpovědnosti za své činy. Faidra se provinila nevěrou a záhubným nactiutrháním. Přestože tolik milovala a k svému zločinu se nakonec dobrovolně přiznala, její smrt byla zasloužená.
Chotěbud

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.