29.06.2015

Jak probíhala disputace na téma „Pravost slovanských pramenů“

1

Minulý čtvrtek se v čajovně Setkání v Praze konala Slovanským kruhem organizovaná disputace o pravosti vybraných slovanských pramenů, z nichž čerpáme či bychom mohli čerpat své poznatky o našich předcích a jejich předkřesťanské víře. Vzhledem k tomu, že se jí účastnil i Vítoslav, nemohli na místě chybět ani další členové Rodné víry.

Věra Ovečková a Slovansko-árijské védy (Alexandr. J. Chiněvič)

Disputace na téma pravost slovanských pramenůJako první představila svůj zdroj informací Věra Ovečková. Jednalo se mezi námi o nepříliš populární knihu Slovansko-árijské védy. Věra Ovečková se zabývá i jejich domnělým písmem – bukvicí. Po představení nepříliš důvěryhodných informací o vzniku tohoto díla se většina přítomných shodla na tom, že se skutečně jedná o falsum. Svůj komentář poté přidal Vítoslav a následně se rozeběhla diskuze, do níž mnoho přítomný znalec vnesl mnoho zajímavých informací o (pravých) indických védách. Některé jistě navnadil, aby se jimi (těmi indickými samozřejmě) začali alespoň okrajově zabývat. Těmi slovansko-árijskými se ovšem nikdo, kdo praktikuje rodnověří nebo se o Slovany jinak zajímá, zabývat jistě nebude.

Paní Ovečková se snažila do diskuze vstupovat a prezentovat své přesvědčení o pravosti tohoto zdroje, její teorie však byly ostatními obratem smeteny ze stolu.

Wolos a Velesova kniha (J. P. Miroljubov) + Zamlčené dějiny Ruska a Slovanů (Nikolaj Levašov)

Disputace na téma pravost slovanských pramenůDalším přednášejícím byl Wolos, který si připravil dosti zajímavé povídání o dalším falsifikátu – o Velesově knize. O jeho možné pravosti ani na okamžik nepřemýšlel a pustil se do srovnání vybraných úryvků z tohoto „pramene“, které srovnal s nápadně podobnými úryvky z křesťanské Bible, což je potvrzuje, že se opravdu nejedná o důvěryhodný zdroj.

Na druhou knihu Zamlčené dějiny Ruska a Slovanů bohůmžel už se času nedostávalo.

Věra Várady a Odívání sluncem (Karel Funk) + Duchovní úkoly ve Střední a Východní Evropě (Sergej Prokofjev)

Po Wolosovi se slova ujala Věra Várady s knihou Odívání sluncem, kterou nechala kolovat. Její podtitul (Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva) a obsah mě ubezpečil v tom, že tento zdroj rovněž používat (a ani číst) nebudeme. Ke směru této knihy se většina přítomných rovněž neklaněla. Místo věcné diskuze paní Várady jen apelovala na vzájemné sdružování a bezpodmínečnou toleranci. Preferovala bezmezné prožívání srdcem za absence rozumu, což přítomní odmítli respektovat, neboť rozum je při bádání po našich kořenech minimálně stejně důležitý.

Pokud došlo na druhou knihu, přiznám se, že mi to nějak uniklo.

Jan Kroča – České pohanství (Záviš Kalandra)

Disputace na téma pravost slovanských pramenůBadatel Jan Kroča představil zajímavý pramen, který ve všeobecné známosti chybí, a sice České pohanství od Záviše Kalandry. Dále se zmínil o Velké Moravě od Roberta Nového, Mýtech kmene Čechů od Dušana Třeštíka a dostalo se i na Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku od Čeňka Zíbrta.

Vesměs se jedná o nijak známé zdroje, které většinu přítomných zaujaly a rovněž i my si neznalost těch, které se nám do rukou zatím nedostaly, brzy napravíme.

Vítoslav – slovanský překlad kroniky Jana Malaly + Slovo o pluku Igorově

Jako poslední se ke slovu dostal Vítoslav, který začal povídání o slovanském překladu byzantské kroniky Jana Malaly z 10. /11. století. Původně se kronika o slovanských bozích vůbec nezmiňuje, v jejím slovanském překladu však byla jména božstev za ta slovanská zaměněna. Tato kronika byla vykládána tak, že by měla sloužit jako dobrý zdroj pro zkoumání vazeb mezi slovanskými bohy a pro představu o jejich úlohách. Při bližším zkoumání však vyšlo najevo, že se z ní ne vždy dá vycházet.

Příklady k této kroniky, které se objevily i na přednášce:

1:15

V době, kdy přišel Hermés do Egypta, vládl Egypťanům Misrajim z rodu Chámova. Po jeho smrti ustanovili Egypťané králem Herma a ten slavně vládl Egypťanům 39 let. Po něm vládl Egypťanům Héfaistos (v Ipaťjevském letopisu dodáno: kterého Egypťané zvali Svarog) 1680 dnů, což jsou čtyři roky a 38 dnů….. Tento Héfaistos ustanovil zákon, aby se ženy vdávaly pouze za jednoho muže a chovaly se zdrženlivě. Kdo by se dopustil smilstva, toho přikázal popravit (v Ipaťjevském letopisu dodáno: kdo by tento zákon porušil, aby byl vhozen do ohnivé pece. Proto ho nazvali bohem Svarogem). A Egypťané jej měli v úctě… Když se Héfaistos modlil jakousi tajnou modlitbu, spadly z nebes kleště a lidé začali kovat železné nástroje a zbraně. Díky tomu jej začali pokládat za boha, neboť projevoval moudrost a díky kovovým předmětům měli lidé dostatek potravy a převahu ve válkách. Předtím totiž lidé válčili jen palicami a kameny.

2:1

Po smrti Héfaista (v slovanském překladu dodáno: jehož také nazývali Svarog), vládl Egypťanům jeho syn jménem Hélios (tj. Slunce, v slovanském překladu dodáno: kterému říkali Dažbog) 4477 dní, což je dvanáct let a 97 dní….

2:2

Hélios, Héfaistův syn (v slovanském překladu: Král Slunce, syn Svarogův, což je Dažbog, byl mocný muž. Když se od kohosi z Egypťanů dozvěděl o jisté bohaté a urozené ženě a nějakém člověku, který s ní chtěl smilnit, hledal je, aby se jich zmocnil. Nechtěl porušit zákon svého otce Héfaista (v slovanském překladu: Svaroga), proto s sebou vzal několik svých mužů, zjistil hodinu, ve které smilnili, a vtrhl k ní v noci. Zastihl ji nikoliv s manželem, ale s tím, s kým chtěla. Zajal ji, mučil ji, nechal ji v hanbě vodit po zemi a toho smilníka popravil. Začalo se pak žít v čistotě v egyptské zemi a všichni ho chválili. Básník Homér o něm pravil: „Hélios (v slovanském překladu: Dažbog) usvědčil Afroditu ze smilstva s Árem…“

2:3

Po smrti krále Hélia, syna Héfaistova (v slovanském překladu: Po smrti Dažboga, syna Svarohova), vládl Egypťamům Sósis…

Na Slovo o pluku Igorově žel už nezbyl čas.

Závěrem

Jak se dalo očekávat, ke vzájemnému přesvědčení o pravosti některých pramenů nedošlo a i nadále se každý budeme držet těch svých. Určitě jsme se ale dozvěděli o několika knihách, které stojí za přečtení. Celá akce měla příjemnou atmosféru, kterou jsme následně završili se dvěma členy (vlastně zakladateli) Slovanského kruhu a slečnou z Vlčího kultu v nepříliš příjemné hospodě nedaleko.

Veleslava

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.